Deset důvodů, proč sledovat Asijský pohár

Asijský pohár začíná dvanáctého ledna a koná se tedy téměř ve stejnou dobu jako Africký pohár národů. Druhý jmenovaný turnaj je minimálně mezi evropskými fanoušky výrazně více sledovaný, což je dáno vyšší kvalitou i výrazně širším okruhem favoritů. V Africe je celá řada zajímavých reprezentací a čím dál větší počet vynikajících individualit. Nutno ale dodat, že z hlediska zábavnosti zůstává mnohdy Africký pohár národů za očekáváním. Výjimkou nejsou bezbrankové zápasy a tradičně není nouze o značnou dávku všemožného bizáru. Asijský pohár je pro většinu fanoušků méně známý a mým cílem v tomto článku je na tento turnaj více upozornit a třeba i některé ze čtenářů přesvědčit o tom, že má smysl se na některý ze zápasů podívat. Níže proto naleznete deset důvodů, proč má smysl letošní Asijský pohár sledovat.

1) Koná se pouze jednou za 4 roky

Začneme zlehka. Asijský pohár se od Afrického poháru národu výrazně liší tím, že se podobně jako třeba EURO, hraje pouze jednou za 4 roky. Příležitostí vidět konfrontaci reprezentačních týmů z celé Asie je tak výrazně méně, než je tomu v případě národních týmu z Afriky. Africký pohár národů se totiž hraje každé dva roky. Poslední Asijský pohár se hrál v lednu a únoru 2019. Od té doby se stihly odehrát hned dva Africké poháry národů. V roce 2019 se turnaj odehrál v létě v Egyptě a na začátku roku 2022 se pak odehrál v Kamerunu. Pokud jste četli pozorně, mohli jste si všimnout, že letošní Asijský pohár odděluje od toho předchozího hned pětiletá přestávka. Turnaj se měl totiž původně odehrát v létě roku 2023 v Číně. Ta ale nebyla připravena asijský šampionát uspořádat z důvodu přísné restriktivní politiky reagující na Covid-19. Jako náhradní pořadatel byl zvolen Katar, který už měl ale na daný termín domluvenou účast na Gold Cupu. Díky poslednímu světovému šampionátu navíc asi každý fotbalový fanoušek ví, že mezinárodní turnaj v Kataru nejde s letními měsíci úplně dohromady. Nakonec tedy bylo rozhodnuto, že se Asijský pohár 2023 odehraje až na začátku roku 2024. Turnaj se tak bude hrát po dlouhých pěti letech, což z něj činí velmi vzácnou událost.

2) Extrémní různorodost účastníků

Asie je rozlohou největší světadíl. Kromě toho je také nejlidnatějším a nejhustěji osídleným světadílem. To má za následek velkou různorodost, která se může projevovat řadou odlišných náboženství, politických režimů, kultur nebo společenských pravidel. Výrazně se mohou lišit i klimatické podmínky v jednotlivých oblastech. To všechno může do určité míry ovlivňovat i fotbal. Pojďme se v krátkosti podívat na některé státy, které se turnaje účastní. Mezi tradiční účastníky už patří bohaté státy z Arabského poloostrova. Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty i Bahrajn poskytují svým fotbalistům velmi dobré zázemí, protože si mohou dovolit investovat významné finance do fotbalové infrastruktury. Úplně odlišně jsou na tom reprezentanti válečnými konflikty postižených států, jako jsou Sýrie nebo Irák, které se turnaje rovněž účastní. Kulturně i fotbalově odlišné od arabských států jsou pak postsovětské republiky jako Uzbekistán, Kyrgyzstán nebo Tádžikistán. Mezi účastníky letošního mistrovství Asie patří také dva nejlidnatější státy světa – Čína a Indie. Chybět samozřejmě nemohou ani zástupci z východní Asie, jimiž jsou Japonsko a Jižní Korea. Ne každý ví, jak extrémně populárním sportem je fotbal v oblasti jihovýchodní Asie. Možná i proto má tento region na letošním Asijském poháru celou řadu zástupců. Těšit se můžeme na Vietnam, Thajsko, Malajsii a Indonésii. Určitý evropský element pak turnaji dodá Austrálie, která sice geograficky do Asie nepatří, avšak od roku 2006 je součástí Asijské fotbalové konfederace (AFC).

(Zdroj obrázku: reddit.com)

3) Exotika

S výše zmíněným bodem souvisí i exotika. Většina fanoušků zná z posledních světových šampionátu Japonsko, Jižní Koreu, Írán, Saúdskou Arábii nebo Katar. Viděli jste ale někdy hrát Libanon, Tádžikistán, Malajsii nebo dokonce Hong Kong? Pokud jste fanouškem fotbalové exotiky, na tomto turnaji budete mít z čeho vybírat. Výrazně tomu napomáhá i fakt, že řada reprezentací má tým složený pouze z hráčů ze svých domácích soutěží. To je případ Indie, Kataru, Spojených arabských emirátů, Vietnamu a Saúdské Arábie. Naprosté minimum legionářů pak nalezneme v nominacích Číny, Hong Kongu, Malajsie, Bahrajnu a Ománu. Vůbec nejvíce fotbalistů (14) na tento turnaj dodá Johor Darul Ta'zim. Pokud byste náhodou nevěděli, jedná se o nejúspěšnější fotbalový klub z Malajsie. Nejvíce na turnaj nominovaných hráčů (33) se fotbalem živí v Kataru. Následují Malajsie a Spojené arabské emiráty. V obou těchto státech působí 31 fotbalistů nominovaných na turnaj.

4) Silné Japonsko

Je načase opustit exotiku a zaměřit se na několik týmů, které by mohly zajímat každého fanouška. Mistrovství světa v Kataru v roce 2022 bylo bezpochyby turnajem, na kterém mnohé fanoušky zaujala reprezentace Země vycházejícího slunce. Japonsko se prezentovalo velmi sympatickými výkony, které mu pomohly porazit těžké váhy v podobě Německa a Španělska. V osmifinále pak Japonce zastavil nepovedený penaltový rozstřel s Chorvaty. Jediným vykřičníkem byla překvapivá porážka s Kostarikou, která ukázala, že pro Japonce jsou možná největším problémem zápasy, v nichž by měli být v roli favorita. Na Asijském poháru čekají Japonsko ve skupině tři zápasy proti outsiderům. Postupně se utká s Vietnamem, Irákem a Indonésií. Japonsko je vůbec nejúspěšnějším týmem v historii asijských šampionátů. Historicky si připsalo už čtyři triumfy. Ten poslední v roce 2011. Od tohoto úspěchu ale uplynulo dlouhých třináct let a Japonci by se bezesporu velmi rádi vrátili na vrchol. Podmínky k tomu mají velmi dobré. Trenér Hajime Moriyasu má totiž k dispozici pravděpodobně nejkvalitnější soupisku na celém turnaji. V nominaci najdeme tři hráče z anglické Premier League, 3 hráče z francouzské Ligue 1 nebo 4 fotbalisty z německé Bundesligy. K tomu připočtěme talentovaného Takefusu Kuba z Realu Sociedad nebo fotbalisty působící v elitních soutěžích v Belgii a Nizozemsku. Mezi největší hvězdy budou kromě zmíněného Kuba patřit například Kaoru Mitoma z Brightonu, Wataru Endo z Liverpoolu nebo Takehiro Tomiyasu z Arsenalu. O síle japonské nominace svědčí i to, že je v ní pouze 5 hráčů z domácí soutěže. Japonská liga přitom v rámci Asie patří k těm nejlepším. To potvrzuje fakt, že posledním vítězem Ligy mistrů AFC je japonský klub Urawa Red Diamonds. Ani jednoho hráče tohoto klubu ale v japonské nominaci nenajdeme.

       (Zdroj obrázku: Ina Fassbender / AFP (přes japantimes.co)

5) Jihokorejské individuality

Pokud jsme v souvislosti s Japonskem hovořili o nejsilnější soupisce, největší hvězdy nalezneme v nominaci konkurenční Jižní Koreje. Jen těžko bychom totiž na soupiskách dalších účastníků našli zajímavější hráče, než jsou Son Heung-min a Kim Min-jae. Ofenzivní hráč Tottenhamu by se měl starat o gólovou produkci, zatímco stoper Bayernu by měl tvrdit muziku v obraně. Bylo by ale chybou zužovat Jižní Koreu pouze na tyto dva hráče. Velmi dobrou sezónu totiž v dresu Wolverhamptonu prožívá sedmadvacetiletý Hwang Hee-chan. A o slovo se bude chtít přihlásit také asi největší talent současného jihokorejského fotbalu Lee Kang-in, který od léta obléká dres Paris Saint-Germain. Další velké jméno pak nalezneme na lavičce. Koučem jihokorejského výběru je totiž devětapadesátiletý Němec Jürgen Klinsmann. Podobně jako Japonsko, tak i Jižní Korea bude v rámci své základní skupiny jasným favoritem. Postupně se utká s Bahrajnem, Jordánskem a Malajsií. Historicky ale Jižní Korea není na Asijském poháru příliš úspěšná. Připsala si sice dva triumfy, avšak ty jsou již velmi staré. Ten poslední totiž pochází z roku 1960. Hned čtyřikrát pak reprezentace Jižní Koreje skončila jako poražený finalista. Naposledy v roce 2015, kdy v prodloužení finálového duelu nestačila na Austrálii. Poslední asijský šampionát se pak Jihokorejcům příliš nepovedl, jelikož je hned ve čtvrtfinále vyřadili pozdější vítězové z Kataru.

(Zdroj obrázku: Seokyong Lee/Penta Press/Imago Images - přes si.com)

6) Nevyzpytatelná Saúdská Arábie

Pamatujete si, jaký reprezentační celek dokázal jako jediný porazit na světovém šampionátu v Kataru mistry světa z Argentiny? Ano, byla to Saúdská Arábie, která hned v úvodním zápasu skupiny C porazila budoucí mistry světa v poměru 2:1. Saúdové se navíc velmi sympaticky prezentovali i v dalších zápasech a postup ze skupiny jim unikl jen o vlásek. Od té doby nastaly pro fotbal ve druhém největším státu arabského světa extrémně turbulentní časy. Nejprve příchod hvězdného Cristiana Ronalda a následně letní příchody řady dalších hvězd světového fotbalu. Fotbalová liga v Saúdské Arábii prošla během jediného roku obrovskými změnami. Otázkou ale zůstává, jaký tohle všechno bude mít vliv na reprezentaci Saúdské Arábie a na domácí hráče obecně. Pomůže jim větší konkurence v domácí soutěži k ještě lepším výkonům na mezinárodním poli? Nebo naopak bude pro reprezentanty Saúdské Arábie, zvyklé hrát po boku velkých hvězd, problémem vzít na sebe v klíčových momentech zodpovědnost? Asijský pohár 2023 je asi prvním turnajem, který nám na tyto i případné další otázky může poskytnout odpovědi.

7) Zábavná Austrálie

Tim Cahill, Harry Kewell, Mark Viduka. Tahle jména už jsou samozřejmě minulostí a v současnosti Austrálie žádným takhle skvělým fotbalistou nedisponuje. I přesto se jedná o reprezentační tým, který je tradičně velmi zábavné sledovat. Australané hrají sympaticky a za žádných okolností se nevzdávají. To poznali na světovém šampionátu v Kataru Dánové, které Austrálie poslala domů už po skupinové fázi. Na Asijském poháru samozřejmě budou ambice Socceroos výrazně vyšší a jistě by rádi navázali na svůj zatím jediný triumf z roku 2015, kdy zvítězili na domácí půdě. Určitou výzvu by pro Austrálii mohla představovat už skupinové fáze, kde se postupně utká s Indií, Sýrií a Uzbekistánem. Na první pohled se nejedná o nijak zvlášť obtížnou skupinu, avšak zejména Sýrie a Uzbekistán určitou kvalitou disponují. Solidní kádr má ale k dispozici i trenér Graham Arnold. Mezi tahouny by měli patřit zejména zkušený gólman Alkmaaru Mathew Ryan, stoper Leicesteru Harry Souttar a záložník St. Pauli Jackson Irvin. Spoléhat se Australané budou i na legionáře ze Skotska. Ve skotské Premiership totiž působí hned šest australských reprezentantů.

(Zdroj obrázku: socceroos.com)

8) Zkušenostmi nabitý Írán

Velmi zkušenou sestavou disponuje Írán. Ten sice povolal na turnaj i některé mladší fotbalisty z domácí soutěže, avšak klíčovými muži by měli být ostřílení veteráni. Nejzkušenějším borcem je třiatřicetiletý stoper Ehsan Hajsafi z AEK Atény, který v reprezentačním dresu odehrál už 137 zápasů. Právě on by měl společně s krajním obráncem Sadeghem Moharramim z Dinama Záhřeb dirigovat defenzivu. Největší hvězdy má ale Írán na ofenzivních postech. Lídrem by měl být jedenatřicetiletý hráč Porta Mehdi Taremi, kterému by měl v útoku sekundovat Sardar Azmoun z AS Řím. Tomu se sice v posledních letech na klubové úrovni tolik nedaří, avšak v národním týmu má parádní bilanci. V sedmdesáti pěti duelech nastřílel úctyhodných 49 branek. Ofenzivní přínos se pak dá očekávat také od záložníka Feyenoordu, jímž je Alireza Jahanbakhsh. Mistrovství světa v Kataru se Íránu tolik nepovedlo a u týmu už nepokračuje Portugalec Carlos Queiroz. Hlavním koučem je nyní domácí trenér Amir Ghalenoei. Jeho cílem jistě bude celý turnaj vyhrát. Na vítězství totiž Írán čeká už od roku 1976. Tehdy Írán vládl asijskému fotbalu a asijský šampionát ovládl třikrát za sebou. Triumfoval v letech 1968, 1972 a 1976. Bude se letos Írán radovat po dlouhých čtyřiceti osmi letech počtvrté? Pro současnou generaci reprezentantů jde dost možná o poslední příležitost na výraznější úspěch.

9) Potenciální účastníci MS 2026

Mezi hlavní favority na postup na příští světový šampionát bezpochyby patří pět reprezentací, které jsme si podrobněji popsali výše. Mistrovství světa se ale bude poprvé účastnit 48 týmů, díky čemuž bude mít Asie k dispozici hned 8 míst. Jeden další asijský tým se pak bude moci poprat o účast na světovém šampionátu v interkontinentálním play-off. Je proto velmi pravděpodobné, že na závěrečném turnaji uvidíme některé týmy, na které jsme nebyli úplně zvyklí. Asijský pohár nám pak poskytuje prostor, abychom si některé aspiranty prohlédli. Kdo by mezi ně mohl patřit? Na druhý světový šampionát v řadě se určitě bude chtít podívat Katar. Domácí turnaj mu příliš nevyšel, avšak o to větší chuť napravit si reputaci, by Katařané mohli mít. Do Spojených států, Mexika či Kanady by se určitě velmi rády podívaly také Spojené arabské emiráty, které už si turnaj jednou vyzkoušely. Konkrétně to bylo v roce 1990 v Itálii. Zajímavými hráči disponuje v současné době i Uzbekistán. V nominaci na Asijský pohár ze zdravotních chybí asi nejznámější Uzbek Eldor Shomurodov. Na turnaji se ale představí dva velmi talentovaní fotbalisté. Prvním z nich je devatenáctiletý stoper Abdukodir Khusanov, který se v této sezóně už několikrát představil v dresu francouzského Lens. Druhým je pak o rok starší ofenzivní záložník Abbosbek Fayzullaev oblékající dres CSKA Moskva. V této sezóně se zatím může chlubit velmi dobrou bilancí 2+6. Kromě Uzbekistánu bude zajímavé sledovat také týmy Sýrie a Iráku, kterým se podařilo získat pro své reprezentace některé hráče z Evropy, kteří však mají kořeny právě v těchto zemích. Na světový šampionát by se určitě ráda podívala i Čína, avšak té se stále nedaří produkovat zajímavější fotbalisty. O tom svědčí i fakt, že čínská nominace na Asijský pohár patří mezi ty průměrně vůbec nejstarší. Nejmladší průměrný věk má naopak soupiska Indonésie, kde je fotbal velmi populární. O tom se ostatně čeští fanoušci mohli přesvědčit v době, kdy do této země přestupovali Ondřej Kúdela a Michael Krmenčík.

(Zdroj obrázku: insideworldfootball.com)

10) Česká a slovenská stopa

Když už jsme byli u českých fotbalistů, můžeme konstatovat, že letošní mistrovství Asie bude mít i českou a slovenskou stopu. Výrazná je v reprezentaci Sýrie. Součástí nominace je stoper Aiham Ousou, který stále ještě patří pražské Slavii. Jeho spoluhráčem bude třiadvacetiletý záložník Ammar Ramadan oblékající dres Dunajské Stredy. Součástí nominace Iráku je pak čtyřiadvacetiletý bek Slovácka Merchas Doski. Velmi známé jméno pro fanoušky české nejvyšší soutěže nabízí i reprezentace Vietnamu. V té by si totiž svůj premiérový start mohl připsat bývalý gólman Liberce či Slovácka Filip Nguyen. Českou stopu nalezneme i v nominaci Bahrajnu, jejíž součástí je útočník Mladé Boleslavi Abdulla Yusuf Helal. Slovenští fanoušci by zase na turnaji mohli přát Kyrgyzstánu, jehož hlavním trenérem je bývalý kouč slovenského národního týmu Štefan Tarkovič.


Jak se vám článek líbil?

Průměr:

93.7%




StaršíSmečka bez vůdce a brzy možná i bez trenéra