Kopačák

Dne 26.6. 2003 se na Stade de Gerland v Lyonu odehrál semifinálový zápas Konfederačního poháru FIFA mezi Kamerunem a Kolumbií. V tomto duelu nastoupil v kamerunském dresu i záložník Marc-Vivien Foé. V 72. minutě utkání zkolaboval a na následky srdečního selhání zemřel. Od této tragické události je tomu v den, kdy tento článek vychází, přesně dvacet let. Pojďme si proto na tomto místě tohoto hráče a jeho kariéru připomenout.

První fotbalové kroky

Marc-Vivien Foé se narodil v hlavním městě Kamerunu Yaoundé 1. května 1975. Během svého mládí oblékal dresy zdejších klubů Union de Garoua a Fogape Yaoundé. Později se pak přesunul do jednoho z nejúspěšnějších kamerunských klubů Canon Yaoundé. V dresu tohoto celku zaujal svými výkony na pozici defenzivního záložníka natolik, že se v létě roku 1994 zúčastnil Mistrovství světa ve Spojených státech amerických. Foé, kterému tehdy bylo pouhých 19 let, byl po velmi dobře známém Rigobertu Songovi druhým nejmladším hráčem výběru. Nutno ale přiznat, že výběru nepříliš úspěšného. Nezkrotní lvi turnaj sice zahájili remízou se Švédskem, avšak následně podlehli 0:3 Brazílii a s turnajem se loučili potupnou porážkou 1:6 od reprezentace Ruska. Marc-Vivien Foé ale na svůj věk odehrál velmi solidní turnaj, přičemž své výkony okořenil i gólovou asistencí. To mělo za následek zájem z Francie a 13. srpna 1994 si mladý defenzivní záložník připsal svůj první zápas v dresu Racingu Lens.

Úspěšná léta v Lens

Klub ze severu Francii tehdy patřil mezi stabilní účastníky nejvyšší soutěže a pohyboval se převážně ve středu tabulky. První sezóna Marca-Viviena Foého dopadla velmi úspěšně, když klub obsadil páté místo a kvalifikoval se do prvního kola Poháru UEFA. Kamerunský mladík zasáhl do patnácti ligových utkání a přispal si tři branky. O sezónu později Racing obsadil opět páté místo a mírně vzrostla i vytíženost Foého, který zasáhl do devatenáctí ligových utkání, v nichž si připsal dva góly. Další branku pak Fóe zaznamenal v Poháru UEFA, kde nastoupil do tří duelů. Na začátku sezóny 1996/1997 Kamerunec mohl přivítat nového spoluhráče, jímž se stal tehdy třiadvacetiletý Vladimír Šmicer. Les Sang et Or, jak se Lens přezdívá, ale neprožili vůbec dobrou sezónu a skončili až na třináctém místě. Pro Marca-Viviena Foého mohl být povzbudivý alespoň fakt, že si připsal osmadvacet ligových startů.

Prvního července 1997 převzal tým Lens nový trenér, jímž se stal bývalý hráč tohoto klubu Daniel Leclercq. Tehdy zřejmě nikdo netušil, jak legendární sezónu Les Sang et Or zažijí. Během třiceti čtyř kol si připsali 21 vítězství, 5 remíz a 8 porážek, což jim zajistilo 68 bodů. Stejný bodový zisk zaznamenaly i druhé Méty, avšak díky lepšímu skóre se vítězem soutěže stali fotbalisté Lens. Jednalo se o první a dosud také poslední ligový triumf v klubové historii. Foé k titulu přispěl dvěma góly a jednou asistencí v osmnácti odehraných duelech. Kamerunec byl i přes nižší počet odehraných zápasů, který byl způsoben i jeho účastí na Africkém poháru národů, jednou z klíčových postav týmu. Jako součást vítězné sestavy se nesmazatelně zapsal do klubové historie. Po veleúspěšné sezóně projevil o Foého zájem Manchester United, který byl za jeho služby ochoten zaplatit tři miliony liber. Tuto nabídku ale Lens odmítlo a další jednání byla zastavena poté, co si Marc-Vivien Foé v tréninkovém kempu kamerunské reprezentace před Mistrovstvím světa ve Francii zlomil nohu.

Směr Londýn

Marc-Vivien Foé za sebou měl skvělou sezónu, avšak nepříjemné zranění ho připravilo o mistrovství světa, velký přestup i začátek nového ročníku. Na podzim roku 1998 tak kamerunský záložník nastoupil pouze do pěti ligových duelů, v nichž vstřelil dvě branky. V Lize mistrů, kam se Lens díky titulu v předchozí sezóně kvalifikovalo, se na hřišti objevil na pouhých 26 minut.

V lednu 1999 projevil o Foého zájem anglický West Ham, který za něho zaplatil 4,2 milionu liber, což byl tehdejší klubový rekord. Ve zbytku sezóny odehrál Kamerunec v dresu Hammers třináct ligových zápasů a West Hamu pomohl ke třináctému místu. V dresu West Hamu pokračoval i v následujícím ročníku, v němž Kladiváři obsadili deváté místo. Foé odehrál 25 ligových utkání, v nichž si připsal gól a tři asistence. I v této sezóně bylo jeho vytížení ovlivněno Africkým pohárem národů. Marc-Vivien Foé na turnaji pomohl Kamerunu k triumfu dvěma vstřelenými brankami. Drobnou kaňkou byla pouze neproměněná penalta v penaltovém rozstřelu ve finálovém utkání proti Nigérii. Ostatního Foého spoluhráči ale proměnili a Kamerun tak mohl slavit.

Návrat do Francie

Po sezóně 1999/2000 nastal pro Marca-Viviena Foého další kariérní posun, když za šest milionů liber přestoupil do Lyonu. Dnes bychom takový přestup jako kariérní posun zřejmě nevnímali, avšak Premier League tehdy nebyla tak suverénní soutěží jako je tomu dnes a Lyon patřil mezi nejkvalitnější týmy ve Francii. Ligový titul mu ale stále unikal a možná i proto si do svého kádru přivedl Foého, který už věděl, jaké to je, vyhrát ve Francii titul. V první sezóně ale kamerunský záložník Les Gones k titulu nepomohl. Na vítězné Nantes ztratil Lyon 4 body. Foé zasáhl do pětadvaceti ligových zápasů, v nichž vstřelil jednu branku. Další gól přidal v Champions League, ve které se objevil v osmi duelech. Přesto sezóna neskončila pro Olympique úplně bez trofeje, jelikož dokázal zvítězit v dnes již neexistujícím ligovém poháru.

Následovala sezóna 2001/2002, kterou Marc-Vivien Foé rovněž strávil v Lyonu. Tentokráte už ale klub vytouženého titulu dosáhl a podobně jako v případě Lens v sezóně 1997/1998, se jednalo o první ligový titul v klubové historii. A znovu u něho byl Foé. Stejně jako v mistrovské sezóně v Lens pak Foé zasáhl do osmnácti ligových utkání. V nich zaznamenal dvě branky. Po jeho boku nastupovali hráči jako Juninho, Sidney Govou nebo Sonny Anderson.

Podobně jako v předchozím ročníku si Foé zahrál i několik utkání v Lize mistrů. A ani zde nemůžeme nezmínit Africký pohár národů, jehož se Foé v zimě 2002 znovu účastnil a jednou brankou v semifinále pomohl Kamerunu k obhajobě triumfu. Finálové utkání Kamerunci stejně jako v roce 2000 vyhráli až po pokutových kopech, avšak Marc-Vivien-Foé mezi exekutory tentokrát nebyl. V létě si pak Foé zahrál podruhé na mistrovství světa, které se konalo v Japonsku a Jižní Koreji. Kamerunci se prezentovali lépe než v roce 1994, avšak čtyři body za vítězství nad Saúdskou Arábií a remízu s Irskem jim k postupu ze skupiny nestačily.

Poslední angažmá

Po úspěšném ročníku se Marc-Vivien Foé vrátil na Britské ostrovy. Na hostování ho přivedl Manchester City. Ač to dnes může znít téměř nevěřícně, Citizens byli pro sezónu 2002/2003 v Premier League nováčkem. Z pozice nováčka ale odehráli velmi dobrou sezónu a umístili se na devátém místě tabulky, což jim díky žebříčku UEFA Fair-Play zajistilo na další sezónu místenku v Poháru UEFA. Svojí vůbec nejlepší sezónu z pohledu statistik prožil i Foé, který v pětatřiceti zápasech nasázel devět branek a stal se druhým nejlepším střelcem klubu za čtrnáctigólovým Nicolasem Anelkou.

Osudný turnaj

Konfederační pohár FIFA byl turnajem, jehož se účastnili vítězové kontinentálních mistrovství. Původně se konal ve dvouletém cyklu, později ve čtyřletém a dnes se již nekoná vůbec. Marc-Vivien Foé se tohoto turnaje účastnil poprvé v roce 2001, kdy se však Kamerunu vůbec nedařilo. O dva roky později se turnaj konal ve Francii a Kamerunci se na něj díky obhajobě triumfu v Africkém poháru národů kvalifikovali znovu. Ve skupinové fázi dokázali porazit Brazílii a Turecko a remizovat se Spojenými státy, což jim zajistilo postup do semifinále.

Osudný zápas se konal 26. června 2003 na stadionu v Lyonu. Soupeřem Kamerunu byla Kolumbie a Ndiefiho zásah z deváté minuty poslal tým z Afriky do vedení. V 72. minutě utkání Marc-Vivien Foé náhle zkolaboval ve středovém kruhu. Lékaři se ho nejprve pokusili resuscitovat přímo na hřišti. Následně byl odnesen ze hřiště, kde se ho lékaři snažili pomocí dýchání z úst do úst a umělého kyslíku přivést zpět k vědomí. Bohužel ale neúspěšně.

Marc-Vivien Foé ve věku pouhých osmadvaceti let tragicky zemřel. Podle slov manželky se Foé několik dní před zápasem necítil dobře, trpěl žaludečními problémy a zřejmě ho trápila úplavice. Kamerunský fotbalista před zápasem dokonce navštívil doktora a do utkání, které se hrálo při velmi vysoké teplotě, nakonec nastoupil. Trenér Kamerunu Winfried Schäfer zase hovořil o tom, že Foého pohyb se mu nezdál úplně v pořádku a chtěl jej ze hřiště stáhnout. To ale fotbalista odmítl s tím, že se cítí dobře a na hřišti chce zůstat. Za příčinu smrti byla nakonec označena hypertrofická kardiomyopatie, což je onemocnění srdce, které je většinou podmíněno geneticky.

Tato tragická událost výrazně ovlivnila závěr celého turnaje. Ve stejný den se odehrál ještě druhý semifinálový zápas Francie s Tureckem a na tvářích některých francouzských fotbalistů bylo během hymny možné spatřit tekoucí slzy. Francouzi a Kamerunci pak příliš nepodporovali myšlenku, aby se odehrálo finálové utkání, avšak nakonec bylo i po konzultacích s Foého rodinnými příslušníky rozhodnuto, že se duel odehraje. V turnaji zvítězili Francouzi, když dal jediný gól zápasu v prodloužení Thierry Henry. Dojemný moment pak následoval po utkání, kdy trofej pro vítěze zvedli společně kapitáni obou týmů – Marcel Desailly a Rigobert Song.

Odkaz Marca-Viviena Foého

Marc-Vivien Foé nebyl jen fotbalista. Byl to především člověk. Člověk, který po sobě zanechal milující ženu a tři malé děti. Člověk, který pravidelně přispíval na charitu a člověk, na kterého řada jeho bývalých spoluhráčů včetně Vladimíra Šmicera vzpomínala jako na skvělého přítele. Foé byl obrovskou ikonou hlavně v Kamerunu, kde mu byl uspořádán státní pohřeb. Po tomto pohřbu byl následně prezidentem vyznamenán za zásluhy. Památka Marca-Viviena Foého byla ale uctěna i v Evropě. Racing Lens vyřadil jeho číslo 17, Manchester City totéž učinil s číslem 23. V Lens i v Lyonu po něm byly pojmenovány ulice. Ve Francii se také udílí cena Marca-Viviena Foého, kterou za každou sezónu obdrží fotbalista, jehož výkony v dané sezóně nejlépe reprezentovaly africký fotbal v Ligue 1.

Foého smrt rozvířila i řadu různých diskuzí. V souvislosti s Konfederačním pohárem FIFA se hovořilo o tom, jestli je nezbytné hrát tento turnaj v létě, kdy za sebou hráči mají náročné sezóny. Zde bohužel musíme konstatovat, že za dvacet let se v tomto směru posunula situace spíše k horšímu a vytížení současných fotbalistů je mnohdy až extrémní. Kromě toho se ale objevily i diskuze ohledně nutnosti pravidelných vyšetření srdce a o připravenosti na podobné kolapsy. Marc-Vivien Foé bohužel nebyl posledním fotbalistou, který zemřel tímto způsobem. Nedávný kolaps Christiana Eriksena však ukazuje, že podobné události nemusí vždy mít tragický konec a rychlý zásah podpořený dostupností příslušných přístrojů může zachraňovat životy.

Marc-Vivien Foé oblékal během kariéry dresy pěti klubů, s nimiž získal pět trofejí. V dresu Kamerunu odehrál 62 zápasů, v nichž vstřelil 8 gólů. Zahrál si na dvou světových šampionátech a své zemi pomohl ke dvěma triumfům na Africkém poháru národů. Jednalo se o defenzivněji zaměřeného box-to-box záložníka, jehož předností byla fyzička a dominance v osobních soubojích ve středu hřiště. Dokázal ale i připravovat a střílet góly. Foé byl velmi oblíbený a při čtení tehdejších vyjádření jeho rodinných příslušníků, bývalých spoluhráčů a trenérů vbíhají člověku i po dvaceti letech od této tragédie slzy do očí. Marc-Vivien Foé si tedy rozhodně zaslouží minimálně to, abychom mu na tomto místě věnovali tichou vzpomínku.