(Zdroj obrázku: AI)

Blog: Jak se náhodou dostanete na zápas o třetí místo Mistrovství světa

Na počátku mnoha skvělých zážitků mnohdy stojí náhoda a právě nebýt jedné náhody, nepodívala bych se na Mistrovství světa žen ve fotbale.

Už od dubna jsem si s holkami z fotbalu plánovala dovolenou. Volba padla na poklidnou dovolenou u moře kousek od italského města Ravenna, ale celkově jsme koukaly i po okolních možnostech na výlety. S blížícím se termínem odjezdu jsem se čím dál více ponořila do plánování. Až mě se začínajícím MS žen osvítilo a podívala jsem se, kde a kdy se které zápasy odehrávají. Mezi stadiony, na kterých se mistrovství hrálo patřil i stadion v Nice. "To by nebylo vůbec špatný, ze všech destinací ve Francii je to pro nás nejblíž", řekla jsem si, a zkusila najít, které zápasy se tam odehrávají. Přestože se moc zápasů v Nice neuskutečnilo, tak zrovna v den, ve který jsme měly plánovaný odjezd z Itálie, se v Nice mělo bojovat o třetí místo. Moje fotbalové srdíčko poskočilo radostí, ale zároveň hned přišly pochyby, jestli budou lístky ještě dostupné a když budou, tak abychom si na ně nemusely brát rychlopůjčku. Já vím, jsou to "jen" ženské a největší růst zájmu o ženský fotbal v Evropě nás ještě čeká, ale sakra je to zápas Mistrovství světa o umístění, to zadarmo nebude… Obavy se ale rozplynuly, když jsem označila 4 lístky. "Dobrý ještě jsou! Počkej, tu cenu snad nemyslí vážně… Nebo není to cena jen za jeden lístek? Ale co jinýho by to bylo..." Čekala jsem všechno, ale že budu zaskočená z ceny lístků, které mi přišly až moc levné, to jsem opravdu nečekala. 9€ za nejlevnější vstupenky! Takže za necelých 950 korun jsme se 4 dostaly na zápas, za peníze, za které by se v Čechách dostal maximálně jeden člověk (dobře ani to ne) na koncert někoho, kdo neumí zpívat (promiň Leoši).

Již během našeho pobytu v Itálii jsme se dozvěděly, že uvidíme v akci Anglii a Švédsko. Na místo konání jsme se dostaly přibližně hodinu a půl před zápasem, což byl asi nejzasší čas, kdy se to dalo zvládnout bez zbytečných dopravních komplikací. Celou situaci okolo stadionu měli pod kontrolou francouzští četníci, kteří ochotně komunikovaly jak v angličtině, tak i srozumitelně francouzsky i pro cizince. Dle rad žandára jsme se tedy vydaly na záchytné parkoviště 5. No upřímně, přes noc bych tam auto raději nenechávala. Na parkovišti byla i dražší auta, ale převládala ta levnější. Případně byla bez kol, odřená nebo s rozbitými okýnky, našemu autu se naštěstí nic nestalo.

Cestou na stadion bylo vše v pořádku, ale z rozestavení policistů a celkových kontrol byla cítit určitá obava z teroristického útoku. Jak pořadatelé, tak i policisti byli ale velmi nápomocní a okolo stadionu bylo vše dobře organizováno (na Francouze až moc dobře).

To, že mě překvapila kvalita hřiště a velikost stadionu, asi nemusím ani zmiňovat, když jsem na největším stadionu byla v Edenu, Allianz Rivère má takřka dvojnásobnou kapacitu.

V Nice byly ještě týden před tímto zápasem pokořeny teplotní rekordy, v 45°C by člověk měl maximálně vychutnávat na promenádě víno a ne hrát fotbal. Počasí se ale umoudřilo a v sobotu v 17:00 bylo "pouhých" 29°C. Na tribuně, kde byl stín a profukovalo, bylo na pocit příjemně, ale jakmile se vánek vytratil, člověku začalo být horko, a to ještě hřiště bylo minimálně z poloviny na sluníčku a člověk tam nemusel běhat. Tímto smekám pomyslný klobouček, že hráčky zvládly předvádět téměř po celou dobu atraktivní fotbal, byť v druhé půli to byly spíše Angličanky.

Mírným favoritem pro mě byl před zápasem výběr Anglie i přes hrůzostrašné nedostatky v obraně, ale po prvních 30 minutách jsem myslela, že je rozhodnuto. Švédky vstřelily 2 góly a jednoduchým jedním typem přihrávek do volného prostoru mezi obránkyně ničily anglickou obranu. Za předváděný výkon do přibližně 30. minuty by si Švédky zasloužily medaili bez jediné výtky. Zvrat ale přišel v zápětí, kdy nejdřív snížila na 1:2 Fran Kirby a druhý gól během 3 minut přidala gólově nenasytná Ellen White. Tento gól byl ale vzápětí neuznán po překontrolování situace videorozhodčím, protože se proti pravidlům provinila právě střelkyně gólu, jelikož hrála rukou. Od tohoto okamžiku na hřišti dominovaly Angličanky.

Během MS žen byly velmi pozitivní ohlasy na to, že oproti chlapům je k vidění méně simulování a dalšího nedůstojného chování. Když pominu to, že 2 Švédky chytly křeče (ano mohly je mít z velké zátěže na turnaji a tepla, na které nejsou zvyklé) a možná šlo taky jen o způsob, jak hru rozkouskovat a natáhnout. Pokud ale vezmeme v potaz, že hráčky křeče opravdu měly, okatým zahazováním nebo držením balónů a neustálým zdržováním u výkopů brankářky Hedvig Lindahl trochu pověst ženskému fotbalu kazily.

Zápas byl velmi atraktivní a napínavý až do samého konce. Angličanky mohly pár minut před koncem dostat zápas do prodloužení, když brankářka Lindahl byla mimo bránu a střelu z voleje stihla hlavou tak tak vytáhnout stoperka Švédska. Bohužel Anglii nebylo přáno a úpornou obranu Švédska nepřemohla.

Ač se to často nestává pochválila bych hlavní rozhodčí za zvládnutí zápasu, který byl plný ostrých soubojů. Rozhodčí si vybudovala respekt a celkově i situace posuzovala dobře. Jen v jedné věci bych s rozhodčí nesouhlasila, a tím bylo udělení žluté karty brankářce Švédska, ta karta měla přijít přibližně o 15 minut dříve.

Po závěrečném hvizdu si pro broznové medaile šly hráčky ze Švédska. Jako vítězná píseň zahrála Švédkám také ABBA s písní Waterloo. Britové tak už jen s láskou vzpomínaly, jaké to bylo u té pravé bitvy o Waterloo, kde Napoleonovu armádu vykleply a ne jako teď, že stojí poraženi těsně pod medailovými pozicemi a navrch ještě na území odvěkého rivala - Francie.

Sečteno podtrženo, skvělý zážitek takřka zadarmo. A jak jste prožívaly MS žen vy? :)

 


Jak se vám článek líbil?

Průměr:

91.3%




NovějšíNejzásadnější změny fotbalových pravidel pro nadcházející sezónu
StaršíBlog: Slávista Stanciu...