Kopačák

Tento text je stručnějším přepisem tématu, které jsme řešili v posledním díle našeho uzavřeného podcastu.

Fotbal je neustále se rozvíjející sport a s ním se mění i požadavky na jednotlivé pozice, včetně brankářů. V minulosti byl brankář často vnímán hlavně jako hráč, který má za úkol zastavit střely soupeře a udržet nulu na své straně. Nicméně v posledních letech se požadavky na tuto pozici dramaticky změnily. Hra mnohých brankářů se tak rozrostla o dovednosti, které dříve nebyly tolik důležité - zejména schopnost hrát aktivněji nohama.

Průlomová spolupráce Guardioly s Neuerem

Manuel Neuer je brankářem, u kterého hra nohou byla opěvovaná dřív než se na to trenéři začali více soustředit. Dlouho byl spíš úkazem než někým, kdo by měl nastavovat této pozici nový směr. A proč taky by měl? Buffon, Čech, Casillas... Legendární brankáři, kteří dlouho patřili mezi nejlepší na světě, a to (s trochou nadsázky) nemuseli opustit hranice velkého vápna. Byli dáváni za vzor, co se techniky chytání týče, komunikace s obranou či celkového fungování uvnitř vápna.

Neuer byl sám o sobě skvělý brankář, který měl všechny výše vypsané dovednosti, kromě toho však byl nebývale sebevědomý při opouštění velkého obdélníku. Zatímco většina brankářů se při míčích za obranu soustředila na správné postavení a snížení střeleckého úhlu, Němec velmi často dokázal skvěle načasovaným výběhem zažehnat nebezpečí. Při rozehrávce svého týmu pak byl další postavou, se kterou si defenziva mohla vyměnit míč aniž by následoval odkop na tribunu. Dominantnímu týmu, který chce držet míč, se někdo takový může hodit, ne?

Všiml si toho i Guardiola, který v Mnichově zjistil, že svůj tiki-taka styl bude muset transformovat do přímočařejší podoby. Neuer mu v tomto myšlení pomohl jako někdo, kdo umožňoval ostatním obráncům vytaženější postavení, které napomáhalo přečíslit soupeře či jej alespoň otevřít.

Zlomovým momentem z hlediska vnímání brankářské hry nohou pak byl moment, kdy Guardiola převzal Manchester City, kde potřeboval "svého Neuera". Do té doby nedotknutelný Joe Hart byl odstaven a prostor dostal na míči jistější Claudio Bravo, kterého později nahradil výrazně mladší Ederson. Posazení anglické reprezentační jedničky si získalo mediální pozornost, přínosy tohoto rozhodnutí však začali vnímat i další trenéři, kteří při snaze o dominantní hru začali u gólmanů hodnotit i tento nový aspekt.

Není návratu...

Pozice brankáře bude vždy spojena hlavně s chytáním. Mladí brankáři se budou snažit zlepšit techniku svých skoků, budou analyzovat své postavení na čáře, ale pokud chtějí ve světe profesionálního fotbalu uspět a nedisponují nějakým výjimečným talentem, musí být schopni ovládat míč i dolní končetinou. V opačném případě se dříve či později může stát, že je nahradí někdo v tomto směru zdatnější.

Je v podstatě jedno, jakým stylem klub hraje. V předešlém textu jsme si dávali za příklad velké kluby snažící se o dominantní pojetí fotbalu, důležitost omílané dovednosti však pocítí i menší kluby kvůli redukci situací 1 na 1 zásluhou výběhů (ač se to na první pohled nezdá, sebevědomí na míči pomáhá timingu, který většina brankářů piluje převážně z hlediska využití rukou - např. při centrech), případně při odkopech, u kterých se zvýší šance na nalezení spoluhráče.

Ať už klub útočí nebo se brání, schopnost poslat míč do pro tým přijatelnější pozice dává velkou výhodu.

Pro mnohé současné velmi dobré brankáře je nešťastné, že se dostali do této zlomové doby, protože je pro ně v pokročilejším věku prakticky nemožné dohnat to, na co se mladší brankáři stále častěji zaměřují, z herní stránky však tento vývoj je logický a je téměř jisté, že na něj bude kladen větší důraz i v dalších letech.

A jak vy vnímáte důležitost hry nohou u brankářů? Případně jaký brankář je pro vás v tomto směru nejlepší?

Jestli pak chcete slyšet o tomto tématu víc, zavítejte na naše Herohero, kde je pro vás výměnou za vaši podporu připraven kompletní díl.