Kopačák

I letos u našeho západního souseda rozdávalo fotbalovou radost několik Čechů. Jak se jim dařilo?

Vezměme to od spodu tabulky. Za poslední Herthu hrál první polovinu sezóny Vladimír Darida. Po svém přestupu do Řecka hráč sezóny Aris Thessaloniki vyběhl ve svých posledních měsících v Německu jen k půlhodině ligového fotbalu. Změna působiště mu ale prospěla, zatímco Hertha spadla.

Alek Král po roční vazbě v zařízení vedeném Davidem Moyesem odehrál za Schalke 2500 minut. Bez gólu či asistence, sestup Schalke rozhodně nejde házet na jejich záložní řadu. Jeden z nejhorších týmů co do brankářských metrik i kvality v koncovce, kolem dvojice Král-Krauß byl do značné míry postaven pokus o únik ze dna, kterému chybělo tak málo, aby byl úspěšný. Jako dost možná nejlepší hráč svého týmu napříč celou sezónu, český středopolař si zaslouženě udržel prvoligový status přestupem do Unionu Berlin.

K nakonec nepříjemně těsné záchraně Augsburgu přispěl v konečné fázi značným dílem Tomáš Koubek. Krátce povolaný do základní sestavy poprvé od června 2020 už v říjnu, na své krátké představení mezi třemi tyčemi navázal při další absenci polského shot-stoppera Gikiewicze na posledních sedm ligových duelů. Ačkoliv šlo pro Augsburg o slabou fázi sezóny, kdy opustili velkou část své dřívější herní filozofie, individuálně podával mezi třemi tyčemi skutečně solidní výkony. S Augsburgem vracejícím se z úspěšného lovu nového gólmana jako jedničky po konci Gikiewicze a jedním rokem na Koubkově smlouvě, takový závěr sezóny určitě neublížil jeho naději na pokračování zahraničního angažmá.

Druhý český brankář také ukázal své kvality. Jiří Pavlenka byl nezpochybnitelnou jedničkou Werderu Bremen, a tou jednoznačně zůstane. Svůj tým mnohokrát výrazně podržel, ačkoliv mu místy obrana připravovala skutečně neřešitelné situace. Tím si zasloužil třeba i tři angažmá v týmu týdne podle hodnocení SofaScore. Jindy ale dokázal vyrobit problém z ničeho sám a tím se jeho přínos, stejně tak jako individuální brankářské metriky, vzájemně krátí. Další prvoligová sezóna s důrazem na větší stabilitu, konzistenci, to by měl být výhled nejen Brém, ale i jejich českého brankáře pro příští sezónu.

Pavel Kadeřábek měl v Hoffenheimu daleko do ideální sezóny. Z úvodu ročníku spolehlivě třetí v pořadí na kraje zálohy za dvojicí Skov, Angeliño, jeho prostor ovlivnilo i lednové zranění. Fit tak akorát pro příchod trenéra Matarazza, jarní část sezóny se nesla v podstatně optimističtějším duchu. Pravidelně v základní sestavě, někdejší opora pražské Sparty si status stálice na hřišti zasloužila. Vlivný směrem dopředu – sečetlo se to jen na jeden gól a jednu asistenci, ale třeba nebezpečných přímáku vyhrál celou řadu; skvělé formě dalo stopku další zranění. S hamstringem mimo od konce dubna, pět vynechaných utkání před koncem sezóny se propsalo do dalšího ročníku zakončeného s méně jak 2000 ligovými minutami. Potřetí v řadě.

I Lukáš Ambros, kapitán U19 Wolfsburgu, který dovedl k vítězství v juniorském poháru Dolního Saska, se ukázal na prvoligových trávnících. Čerstvě 19letý záložník si odbyl svůj debut čtvrthodinou na domácím hřišti proti RB Leipzig. I poté často alespoň v zápasové sestavě, bude zajímavé sledovat, co velkému talentu budoucnost připraví… zvlášť s končící smlouvou ve Wolfsburgu.

Patrik Schick může ročník 22/23 odepsat. Fit prakticky jen na rozjezd sezóny, většinu ze svých bezmála tisíce ligových minut odehrál právě v době, kdy se Leverkusen propadal až na 17. místo. Zpátky v sestavě na přelomu února a října, slibný pozvolný rozjezd v podobě několika málo půlhodinek zavdával důvod k optimismu. V součtu ani ne v 90 minutách napříč třemi duely si připsal jeden gól a jednu asistenci. Zároveň nevypadal, jako že do útoku Xabiho Alonsa prostě nepatří. Tak působil během těch několika málo říjnových zápasů, bezprostředně po příchodu baskického taktika do Německa. Obnovené zranění ale jakékoliv naděje rychle zahnalo.

Naopak Adam Hložek vypadal z úvodu po změně trenéra jako ten naprosto ideální Alonsův útočník. Začínající spíše na levém křídle, nový kouč posunul Hložka více výhradně do role hrotového útočníka. K tomu pomohlo zranění Schicka… V ranějších fázích působící skoro až jako falešná devítka mezi přímočarými křídelníky, s návratem Floriana Wirtze do sestavy se jeho role znovu začala více měnit.

Často izolovaný jako osamocený útočník s Wirtzem okupujícím dříve jeho prostor před obranou řadou soupeře, Alonso začal i s náročnějším rozvrhem skrze evropskou ligu více točit sestavu a měnit posty několika všestranným hráčům. Český ofenzivní univerzál se tak znovu objevil na levém, ale i pravém křídle a složení útoku kolem něj se točilo. Formu také chytil spoluhráč Azmoun a tak se třeba na úplný závěr sezóny vrátil Hložek do role žolíka z lavičky.

Nakonec relativně skromných 2000 minut ve všech soutěžích vrhá vcelku pozitivní světlo na přínos 7+6. To je účast na gólu asi co 150 minut. Vzhledem k měnící se roli i otřesnému vstupu celého týmu do sezóny solidní číslo. Především na první rok ve velké lize. Pozitivní je i skutečnost, že až na absolutní výjimky zasáhl 21násobný český reprezentant do všech utkání, i když třeba jen na pár minut. Alonso i klub s ním tedy zjevně počítají a my se můžeme příští rok těšit na celý ročník pod taktovkou velmi brzy naprosto hvězdného manažera.