Kopačák

Německá nejvyšší soutěž nabízí v sezóně 2018/19 mnoho zajímavých témat k diskuzi. Vyhraje po dlouhé době znovu titul Borussia Dortmund? Nevzmůže se ještě mnichovský gigant na závěrečný nápor, kterému nezkušený Dortmund nezvládne čelit? Udrží Mönchengladbach svou luxusní třetí pozici a vrátí se tak do Ligy mistrů?  A skutečně se bude letošní účastník nejprestižnější klubové soutěže z Gelsenkirchenu pohybovat jen v těch nejnižších patrech německé ligy? Ani na jednu z těchto otázek odpověď zatím neznáme a můžeme jen spekulovat, jak to nakonec celé dopadne. Máme už však zjištění, která neovlivní ani posledních 15 kol soutěže. Například to, že Jadon Sancho letos všem ukázal, o jak neskutečného hráče se jedná, a že bude v létě jednoznačnou kořistí mnoha velkoklubů. Je fascinující sledovat, jak si mladý Angličan, který nefiguroval v plánech Pepa Guardioly, rozhodně jednoho ze tří nejlepších trenérů současnosti, podmaňuje celou soutěž a svými kličkami, asistencemi a střelami deprimuje nejednoho obránce soupeře. Ovšem o tom dnešní článek není. Další takovou jistotou je totiž obrovská údernost útočného tria Eintrachtu Frankfurt Jovič-Haller-Rebič. Opět můžeme označit až za fascinující, jak Frankfurtu funguje spolupráce tří typologicky odlišných hráčů. Přesto ze začátku to až tak světle nevypadalo…

         Je 18. srpna. Za týden vstupuje loňský vítěz německého poháru do nejvyšší domácí soutěže. Nový kouč Adi Hütter už však má za sebou dva soutěžní zápasy, superpohár s Bayernem a první kolo německého poháru s třetiligovým Ulmem, a těžko si mohl představit horší start svého angažmá. S prohrou proti Bayernu musel Eintracht tak trochu počítat, ovšem výsledek 5:0 je neakceptovatelný. Stejným adjektivem můžeme označit i prohru 1:2 na hřišti třetiligového Ulmu, který svým nadšením a agresivitou přejel profesorský Frankfurt. Obě prohry však něco spojuje. Na hrotu totiž nastoupil Sebastian Haller, momentálně sice důležitý člen útočného trojlístku, ovšem až do zápasu proti Hoffenheimu 7. října byl na hrotu podporován (bráno z leva) Kostičem, Gascinovičem a Müllerem. Tato útočná sestava se, při vší úctě ke třem jmenovaným, nedá porovnávat s trojlístkem Jovič-Haller-Rebič. Není proto divu, že Eintracht v úvodních deseti zápasech sezóny hned pětkrát prohrál, z poháru, jak jsem už zmínil, vypadl v prvním kole, v Bundeslize se topil u dna a jedinou spásou tak byla Evropská liga, kde byl Frankfurt stoprocentní (což mu vydrželo po celou skupinovou fázi). Momentálně to vypadá že trenérovi Hütterovi trvalo dva měsíce než konečně odhalil svou nejsilnější ofenzivní sestavu. Reálně však toto čekání bylo ještě delší, protože i onoho 7. října proti Hoffenheimu nastoupili pouze Jovič s Rebičem, Hütter tentokráte posadil Hallera. Poprvé spolu všichni tři nastoupili až 2. listopadu proti Stuttgartu. Výsledkem byla venkovní výhra 3:0, při které všichni tři bodovali. A právě 2. listopadu začíná jakási nová éra letošního Frankfurtu. Od té doby totiž Eintracht ve třinácti zápasech sedmkrát vyhrál (plus čtyři remízy) a nasázel skvělých 27 gólů. Když si to rozpočítáme na jednotlivé střelce, tak Jovič 10 gólů + 2 asistence, Haller 7 gólů + 4 asistence, Rebič 4 góly + 2 asistence. V tuto chvíli nalezneme v TOP 6 střelců Bundesligy hned dva útočníky Frankfurtu. Jak je však možné, že jim to dohromady tak skvěle funguje?

         Jak už jsem naznačil, typologicky nejde o tři totožné hráče. Začněme od nejlepšího střelce Bundesligy Joviče. Mimořádně gólový hráč se skvělým výběrem místa a solidní mezihrou. Jeho úlohou je co nejvíce pomoct ve finální třetině hřiště (nic jiného mu vlastně ani nedovolují jeho slabší defenzivní schopnosti). Haller je zase díky své výšce ideálním hráčem do vápna, ovšem díky svému důrazu pomůže i v hloubi pole. Jeho špatný dribling vynahrazují jeho 1,5 klíčové přihrávky na zápas. Máme tedy dva skvělé zakončovatele, kteří dokáží šanci i vytvořit. Doplňuje je Rebič, který je ze všech sice nejméně produktivní, ovšem to na jeho důležitosti vůbec nic nemění. Rozhodně od něj nečekejte roli tvůrce hry, Rebič se kreativním kolmicím pokouší vyvarovat a spíše hraje na jistotu. Nicméně balón i díky velmi dobrému driblinku neztrácí, hlavní je však jeho pohyb bez míče. Například při napadání se Haller s Jovičem pohybují více v šířce. Rebič si nabíhá mezi ně, dostane se před soupeřova hráče s balónem, který si zásluhou útočníků Eintrachtu nemůže pomoct přihrávkou na jistotu do strany, a buď (v případě mimořádné kreativity) vyšle kolmici na otevřenější polovinu Frankfurtu (což dokázal například Thiago při prosincové výhře Bayernu 3:0) nebo musí zvolit nákop nazdařbůh, což bývá ta častější varianta. Při tvorbě hry je opět Rebič tím hráčem, od kterého se očekává pohyb, nejčastěji si nabíhá do prostoru mezi beka a záložníka a pomalu tak rozbourává obranu soupeře. Pokud je jeho průnik úspěšný (k čemuž je ovšem ještě potřeba přesná přihrávka od stopera), má možnost nahrát dvěma hráčům s mimořádným čichem na góly. Frankfurt nicméně moc neužije na dlouhé držení balónu a trpělivou tvorbu hry. Stoperům či záložníkům většinou stačí sebemenší pohyb ofenzivního hráče a už ho rychlým dlouhým balónem hledají.

         Pojďme se teď na útočné trio podívat i trochu podrobněji (pomocí dalších čísel, než jsou góly a asistence). Začneme obrannou fází. V tomto ohledu je nejlepším z této trojice Haller, který má v průměru 0.9 obranných zákroků na zápas, 0.7 vystihnutých přihrávek a 67% vyhraných hlavičkových soubojů (za což však může vděčit hlavně své výšce), proto má také od trenéra Hüttera na hřišti trochu podrobnější úkoly. Pokud se podíváme na přínos týmu v mezihře, za nejlepšího hráče bychom opět museli vybrat vytáhlého Francouze, který rozdá v průměru 27 přihrávek na zápas (na útočníka velmi solidní číslo), navíc dokáže nejlépe ze všech tří hráčů využít momentu překvapení a vyšachovat chytrou kolmicí i více protihráčů. Abychom však Hallera nevynášeli do nebes, nutno podotknout, že i on má své mouchy. Například držení balónu zády k bráně. Díky své postavě by sice měl správně tuto roli zvládat, ovšem jeho lehká nemotornost mu tento úděl poměrně kazí. Ani Rebič není v držení balónu zrovna ideální, a pokud jste tedy záložníkem Frankfurtu a musíte přihrát někomu balón do nohy, vyberte si Joviče. Pomyslným vítězem by byl srbský mladík i v kategorii výběr místa, což dokazuje jeho počet gólů, ale i počet šancí, do kterých se dostal. Rebice zase zdobí jiné dvě neméně důležité schopnosti. Skvělý pohyb bez míče (což dokazuje i jeho počet naběhaných kilometrů) a velmi dobrý dribling. Technicky je na tom díky své rychlosti a mrštnosti Rebič opravdu dobře.

         Sečteno, podtrženo, Frankfurt má ve svém útoku tři démony, kteří dohromady tvoří skvělou partu, skvěle se doplňují a jejich spolupráce prostě funguje. Je otázkou, zda budou vedle sebe Jovič, Haller a Rebič nastupovat i v příští sezóně, nicméně minimálně do letošního června by měl trenér Hütter jejich služeb naplno využívat a dosáhnout umístění zajišťující účast v evropských pohárech (momentálně se Frankfurt nachází na šesté pozici, ovšem minimálně páté místo je pro něj při jeho schopnostech více než reálné). Je také otázkou, jak si trio poradí se zvýšenou pozorností obránců, která se ve druhé polovině sezóny určitě dostaví. Přeci jen když už taková osobnost německé ligy jako Marco Reus prohlásí, že zápas proti Eintrachtu byl pro lídra soutěže nejtěžší ze všech (nutno podotknout, že konfrontace s druhým Bayernem a třetím Mönchengladbachem měl již Dortmund za sebou), je to k zamyšlení. Tedy pro upřesnění, pro Frankfurt je to naopak známka toho, že jejich cesta je správná.

Jan Ondruš