Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace.
Autor: Hanis Podmol 21.8.2018

Talentovaní muži na trenérské lavici

(Zdroj obrázku: expres.cz)

Na světě je pár trenérů, kteří si zasloužili respekt za to, co dokázali předvádět s kluby, které se před jejich nástupem nenacházely v obzvlášť výsostných pozicích. Na mysli mám například argentinskou dvojici ve složení Pochettino – Simeone. V Borussii Dortmund to byl svého času Jürgen Klopp a ze země našeho západního souseda stojí za zmínku také možná nejperspektivnější kouč současnosti, Julian Nagelsmann, který si v pouhých jedenatřiceti letech podmanil celou Bundesligu. Když si vzpomeneme na jeho nedávné angažmá v Seville, zaslouží si uznání také Unai Emery. Všichni tito trenéři mají společnou jednu věc. Svému týmu dokázali naordinovat líbivý styl fotbalu a co je hlavní, jejich práce přinesla ovoce. Nyní je například Atlético Madrid považováno za jeden z nejlepších týmů Evropy a Spurs se řadí v nejlepší lize světa na ty nejvyšší příčky.

Po delším zamyšlení jsem dospěl k názoru, že i fanoušci v České republice mohou sledovat pár nadějí na trenérských lavicích. Svého času dokázal rozproudit klidné vody v naší zemi kouč plzeňského zázraku Pavel Vrba a o pár let později se dostávalo velké mediální pozornosti mladému Holoubkovi na lavičce sparťanského AC.

Aktuálně vidím v nejvyšší fotbalové soutěži u nás čtyři velice zajímavá jména, když nepočítám zkušeného Pavla Vrbu. Všichni tito trenéři se vyznačují svým osobitým rukopisem, dlouhou koncepční prací a po svých svěřencích vyžadují ofenzivní kombinační hru.

Prvním na mém seznamu je pražský rodák Jindřich Trpišovský, který na sebe poprvé upozornil během angažmá v Liberci. Stále teprve dvaačtyřicetiletý kouč začínal u mládeže ve Spartě a následně přešel do Bohemians. Přes divizní angažmá se propracoval až do druholigového Žižkova, kde zanechal výborný dojem a tak se v roce 2015 stěhoval do Liberce. Tam neměl vůbec lehkou situaci, jelikož v každém přestupovém období přicházel o důležité hráče a tak vlastně stále budoval nové mužstvo. I přesto dokázal s týmem postoupit v sezoně 2015/16 do základní skupiny Evropské ligy. Liberec se prezentoval bojovností a skvělou podporou útoku zadní řadou. S Janem Nezmarem vytvořil výborné duo a nastartoval kariéry hráčům jako Coufal nebo Pokorný. K jeho image neodmyslitelně patří kšiltovka, kterou nosil neustále. Od loňského podzimu převzal žezlo ve Slavii, kde mu nechybí ani Jan Nezmar ani jeho pověstná pokrývka hlavy. Ve Slavii je sice vystaven většímu tlaku, naopak má ale mnohem lepší podmínky ke své práci a v Edenu může naplno využít svůj potenciál.

Po dlouhých peripetiích konečně dosáhl uznání také další kouč, který byl dlouho velmi uznáván na dorosteneckém poli, kde byl dokonce v roce 2009 vyhlášen nejlepším trenérem v této kategorii. Řeč je o Václavu Jílkovi, který je stejně starý jako právě Trpišovský. Jako asistent byl v roce 2011 u stříbrné medaile reprezentace na EURO U19 a ve stejné roli slavil také sparťanský titul o dvě sezony později. Po odvolání trenéra Kalvody má ve svém životopise v kolonce „POVOLÁNÍ“ uvedeno „hlavní kouč týmu Sigma Olomouc“. Když se Olomouc pakovala do Fortuna národní ligy, ke změně na trenérském postu nedošlo a bafuňáři z Hané si mohou mnout ruce. Sigma druhou ligou prošla jako nůž čerstvým máslem a co je víc, na svou spanilou jízdu navázala i mezi elitou. Jílek vsadil na lehce doplněný kádr a tým dokráčel pro zázračné čtvrté místo. Pod Jílkovým si vedením český fanoušek přivykl na jména jako Chorý, Radakovič nebo Jemelka, kteří jsou svěžím větrem na našich trávnících. Vedle práce Olomouce se Jílek podílí z pozice asistenta také na chodu reprezentace U21 a za svou práci byl odměněn cenou pro Nejlepšího trenéra HETligy za sezonu 2017/18. Otázkou zůstává, jak si Sigma povede v aktuální sezoně, jelikož začátek určitě nevychází podle představ. Jako vrchol dosavadního působení mladého trenéra můžeme brát očekávaný souboj v předkole EL se španělskou Sevillou a právě konfrontace s tímto velkoklubem může Václavu Jílkovi přinést další uznání a možná také zahraniční angažmá.

Velmi sympatickým dojmem na mě působí celá pražská Bohemka. Zásluhu na tom mají fanoušci, legendární Ďolíček a od dubna minulého roku také trenér Martin Hašek. Po jeho příchodu začal vršovický klub pracovat na proměně. Kromě sedmého místa v minulém ročníku se mění také poměry v klubu. Stadion už není v ohrožení, dokonce se mluví o rekonstrukci. Mužstvo, které bylo pravidelně složeno z převážně hostujících hráčů, se stabilizuje a bývalý sparťan Hašek požaduje po svých svěřencích kombinační fotbal s maximálním nasazením. Právě parta hraje v týmu Klokanů důležitou roli a opékání špekáčků je v českém fotbale zavedeným pojmem. Zdá se, že se na Bohemians blýská na lepší časy, ale toto nadšení se kouč snaží mírnit. Sám mluví o nedostatečné šířce kádru a v jednom z rozhovorů uvedl, že ideální stav by měl nadejít během tří let. Jako důkaz dobře odváděné práce můžu, kromě výborného výsledku z minulé sezony, uvést prodej Tetteha do Sparty. V kádru zelenobílých je nyní mnoho zajímavých jmen v čele s Haškem, Reiterem a pro mě také velice nadějným Vodhánělem, který ve Vlašimi patřil k tomu nejlepšímu v uplynulém ročníku FNL.

A u FNL ještě chvíli zůstaneme, jelikož poslední trenér dovedl svůj tým k triumfu v této soutěži. Řeč není o nikom jiném než o Romanu Skuhravém, který před dvěma lety dostal šanci v SFC Opava po nevydařeném angažmá ve Varnsdorfu. Ve slezském klubu, jehož historie se píše od roku 1907, naprosto změnil zavedené pořádky včetně tréninkových metod a herního stylu. Po několika vláčných sezonách se Slezský zapojil do bojů o postup mezi elitu, což sice v první sezoně nevyšlo, zato se mužstvo objevilo ve finále poháru a v soutěži skončilo třetí za Baníkem a Olomoucí. Před minulým ročníkem trenér otevřeně vyhlásil boj o postup a několika prohlášeními si získal mnoho fanoušků. Opava je po jasném postupu dobrým oživením české ligy a i přes značné finanční potíže udržela ve svém kádru hráče jako Kayamba či Kuzmanovič. Právě peníze hrají v SFC důležitou roli a kvůli tomu, že jde o majetek města nemůže Skuhravý počítat s velkými příchody a nadstandartními podmínkami. Ovšem i takto Opava sklízí obdiv za své ofenzivní pojetí hry, když právě trenér Slezanů vyhlásil, že nebude parkovat autobus ani proti Slavii a Spartě. Na kolena podle mě ale mužstvo sráží hra na tři obránce, ze které Skuhravý nepochopitelně odmítá ustoupit a také brněnský azyl. Nedostatečná šíře kádru je také do očí bijící, vždyť například stoper Marko Radič ještě minulou sezonu nastupoval pravidelně pouze v divizi a letos už brání borce jako Krmenčík či Škoda. Uvidíme, jak to s Opavou letos dopadne, každopádně impulzivní kouč má před sebou velkou budoucnost.

V tomto článku jsem sice dal prostor pouze čtyřem mužům, ovšem letos opět potvrzuje své kvality také trenér Pánik, který po zlínském angažmá s hořkým koncem zázračně zachránil Baník Ostrava od sestupu a v letošním ročníku tým předvádí výbornou podívanou.  Ostravě patří po pěti kolech čtvrté místo.

Bude určitě zajímavé, kam až to tito trenéři budou schopni dotáhnout, protože podle mě mají největší potenciál a předpoklady na to, dosahovat výborných výsledků.

 


Jak se vám článek líbil?

Průměr:

85.9%



Průměr: 85.9%






Hanis Podmol
Devatenáctiletý fotbalový nadšenec ze Slezska, jehož životní vášní je vše, co se točí okolo kulatého nesmyslu. Od 10 let zkoušel psát články, které brzy začaly slavit úspěch. Je fanouškem londýnské Chelsea, avšak zaujatost u něj nehrozí. Jednou by se rád stal trenérem.