Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace.
18.10.2017

Blog: Vzestup islandského fotbalu


Velká část fotbalových fanoušků si klade otázku, jak je možné, že se fotbalisté tak malé země a po mnoho let fotbaloví outsideři, "najednou" vymrští mezi světovou elitu a po senzačním postupu na EURO si nyní zahrají i na Mistrovství světa. Je to náhoda, štěstí? Na tuto otázku odpovídám jasné NE! I když trocha toho štěstí je samozřejmě vždy potřeba, neobejdou se bez něj ani sebelepší týmy. Za úspěchem Islandu stojí několik faktorů. Pojďme si tedy rozebrat ty klíčové.

Skvělá generace

Bez kvalitních hráčů by to samozřejmě nešlo, o většině z nich se však v našich novinách nedočteme. Výjimkou je snad jen Gylfi Sigurdsson, který převzal úlohu lídra týmu po Eiduru Gudjohnsenovi a v anglické Premier League patří mezi nejlepší záložníky. Rozhodně se nebojím říct, že má kvalitu na to, aby hrál za tým typu MU, Liverpool či Arsenal. Jeho přestup do Evertonu mě tedy lehce zklamal.

Další hráči sice tolik vidět nejsou, přesto hrají ve špičkových ligách, a hlavně v reprezentaci podávají velmi kompaktní výkony, k tomu se ale ještě dostaneme. V záloze hrají skvěle hráči jako Áron Gunnarsson (Cardiff), Birkir Bjarnason (Aston Villa), Jóhann Gudmundsson (Burnley). O každém z nich bych toho mohl napsat hodně, ale třeba se k tomu dostaneme v některém z dalších článků. Teď bych chtěl hlavně alespoň v krátkosti zdůraznit útočníky. Island má totiž krásný mix "čarostřelců" a pracovitých útočníků, kteří sice nedávají moc gólů, odvádějí však pro tým významnou práci.

Alfred Finnbogasson a Vidar Kjartansson jsou skutečnými střelci, které naše reprezentace může Islandu jen závidět. Oba byli schopni v uplynulých sezónách nastřílet ve svých týmech přes dvacet gólů za sezonu. Jón Dadi Bodvarsson je pak přesně tím útočníkem, který nedává moc gólů, ale pro tým je nesmírně důležitý. Jeho statistiky nejsou nic speciálního, ale když ho sleduji, musím občas smeknout před jeho výkonem. V jeho případě je smutné, že si fanoušci většinou jen všímají statistiky nastřílených gólů. Neuvěřitelně pracovitý hráč, který se nebojí náročných a tvrdých soubojů se stopery, přesto je velmi rychlý, podrží míč a poslední dobou střílí i důležité góly. Druhým takovým hráčem je Kolbeinn Sigthorsson, který je ovšem víc vidět i co do počtu střílení branek. Momentálně bohužel léčí křížové vazy, což je pro fotbalistu dost komplikované zranění.

Trenér

V současnosti tým vede Heimir Hallgrímsson. Nicméně stále hraje systémem, který sebou přinesl švédský zkušený trenér Lars Lagerbäck, jež se ujal vedení národního týmu v roce 2011. Tah islandského svazu angažovat právě Larse Lagerbäcka považuji za jeden z klíčových faktorů islandského vzestupu. Pod jeho taktovkou se Island vypracoval na obávaný tým, který si teď asi málokdo přeje dostat do kvalifikační skupiny o EURO 2020, či do základní skupiny MS.

Systém 4-4-2 byl postavený na spolupráci dvou útočníků Bodvarsson - Sigthorsson, kteří vyhrávají osobní souboje, vyhrávají také hlavičkové souboje a jsou dobří i na míči. Jednoduše řečeno, Island svou cestu vzhůru začal jednoduchým dlouhým balónem na útočné duo, které buď vyhrávalo hlavičky do strany na Birkira s Jóhanem, nebo skleplo na Gylfiho, který provedl to samé (tedy distribuoval přihrávky do stran). Tato dvě šikovná křídla pak centrovala do vápna, nebo hbitě prošla až do kuchyně, kde předkládala smrtící přihrávky. Dalším důležitým faktorem jsou standardní situace, které Islandu velmi pomáhají. Smrtící centry kroucené Gylfim a jeho přímé kopy, to jsou velké zbraně týmu.

Velkým zpestřením jsou islandské dlouhé auty, kterých se v reprezentaci ujímá hlavně kapitán Áron Gunnarsson, není však jediný, který tuhle disciplínu takto ovládá. Dlouhé hody jsou v islandské lize k vidění poměrně často a já je tedy už považuji za naprosto běžnou věc, na kterou však zatím stále diváci nejsou moc zvyklí. Avšak soupeři Islandu si už na ně dávají velký pozor. Po historickém úspěchu na EURU švédský trenér podle plánu skončil a vedení reprezentace se ujal jeho asistent Heimir Hallgrímsson, který pokračuje ve stejném stylu hry jako legendární Švéd, obohaceného o častější kombinaci a dále nutno dodat, že za jeho působení se snad ještě víc zvýšilo napadání. Island v žádném případě nehraje zanďoura, tedy styl, kdy tým jen čeká na brejk po chybě soupeře. Island jde štěstíčku naproti.

Pomoc státu

Island je, jak asi všichni víme, v počtu obyvatel (330 tisíc) malá země. Takže stát, který  má občanů asi jako Brno nemůže konkurovat světu ve všech možných sportech, což došlo islandské vládě, která se rozhodla upřednostnit fotbal před mnoha jinými sporty. Zejména musím zmínit házenou, která je na Islandu také velmi populární. Stát tedy už před lety začal klubům pomáhat s budováním velkých krytých hal, bez kterých by se v takto špatných klimatických podmínkách neobešly. V nich se odehrává veškerá příprava před startem ligy a výjimečně se v nich hrají i první ligová kola, když počasí nedovolí hrát venku. Postavilo se mnoho hřišť s umělou trávou, ale hlavně se financuje odborná příprava, což není nic jiného, než placení zahraničních trenérů, kteří se na Islandu věnují mládeži. Island je totiž první na světě v počtu profesionálních fotbalových trenérů na obyvatele i na počet registrovaných hráčů. Dále se pak zasadili o více hodin tělesné výchovy ve školách.

   

Mládež

Nejdůležitější je práce s mládeží. Ta má opravdu výborné podmínky pro sportování a podpora mladých se začala vyplácet. Během mého pobytu na Islandu jsem prakticky denně viděl skupinky dětí chodící v týmových soupravách na trénink, dokonce jsem byl přítomen na dvou trénincích mládeže, kde mě velmi překvapil počet dětí, a to i dívek.

Poslední roky často v islandských novinách čtu o přestupu hráče ve věku 14 - 17 let do Anglie, Nizozemska nebo Skandinávie. Neznám reálná čísla, ale troufnu si říct, že má Island v těchto zemích více hráčů než Česko. Mladí Islanďané se v těchto zemích buď udrží, nebo se v 18 letech vrací do islandské ligy, kde zaujmou natolik, že po roce přestoupí do Norska, Švédska či Dánska, a stanou se oporou týmů v tamních soutěžích.

Mládež se nevěnuje jen fotbalu, naopak se podporuje, aby si každý zkusil i něco jiného a získal tak větší všestrannost. Díky malému počtu obyvatel se pak stávalo, že prvoligový fotbalista hrál první ligu v basketbale nebo házené. Tohle díky postupné profesionalizaci sportu na Islandu mizí, ale zrovna nedávno jsem se s tím opět setkal v Rakovníku, kam přijela reprezentace do 18 let. Náhradní brankář byl totiž i reprezentantem v basketbale.

Slovo závěrem

Island tedy poprvé v historii uvidíme hrát na Mistrovství světa v Rusku. Pro mě bude jednoznačně černým koněm a kdo ví, třeba se od nich dočkáme překvapivého úspěchu. Snad se mi podaří sehnat lístky na jejich zápas a osobně zažiji atmosféru islandského kotle, který byl během evropského šampionátu velmi oceňován.

Islandský fotbal sleduji cca 8 let a už při losu kvalifikační skupiny o MS 2014 jsem prohlašoval, že Island postoupí. Tenkrát jsem byl spíš na internetu označován za blázna (protože do té doby neměla reprezentace žádný úspěch), bohužel postup jim v baráži unikl, ale i přesto to byl velký úspěch. Když jsem to samé prohlašoval o postupu na EURO 2016, už jsem pozoroval mírnější reakce, ale stále byly spíš kritické. Postupu na MS do Ruska veřejnost také moc nevěřila, a když vám teď řeknu, že Island má na to, aby prošel do čtvrtfinále, snad se už setkám s příznivějším hodnocením. Přeji si však dosažení semifinále a vybojování bronzových medailí. Je to sice jen přání, ale kdo ví, sílu na to svěřenci Heimira Hallgrímssona podle mě mají.

Mou zálibu v islandském fotbale se vám s kamarádem snažím přiblížit na facebookové stránce "Islandská fotbalová liga Cz/Sk", kterou jsme založili před 5 lety. Kvalita ligy neustále stoupá, rád o ní napíšu samostatný článek, pokud tedy bude zájem. Nevěnujeme se jen lize, informujeme také o islandských hráčích v zahraničí, různých zajímavostech, reprezentaci, zkrátka o všem, co souvisí s islandských fotbalem. Od našeho založení až do dnešních dní se stále stejnou aktivitou a zápalem. Fotbalové prostředí na Islandu je zkrátka nádherné.

Tamní fotbal nás zaujal svou ofenzivně laděnou hrou, nulovým simulováním a zdržováním, i když i to už začalo na Island pronikat....o tom ale až příště :-)