Kopačák

V minulém článku jsme se podívali na to, kde se poprvé v Česku objevil fotbal, a který klub je v Čechách historicky nejstarší. Nyní se ale podíváme na historii vzniku dvou nejznámějších klubů České republiky.

Prvně otištěná pravidla fotbalu byla roku 1890 v časopise Sokol, kde byl fotbal doporučen jako náplň letních aktivit i pro Sokoly. Roku 1895 však ještě ani vydání Ottova slovníku naučného neměla v heslech zařazeno slovo fotbal, až konečně roku 1901 se objevilo slovo míč, jakožto věc, která se používala při hře jménem football. I přesto tu již od roku 1892 respektive 1893 máme dva historicky největší kluby českého fotbalu, oba sídlící v hlavním městě. Jmenovitě jde o vršovickou Slavii a letenský klub Sparta. 

Počátky fotbalu v Česku byly velmi zajímavé, podobně jako v Anglii hoši nejdříve hráli fotbal načerno, a jelikož zakázané ovoce chutná nejlépe, o fotbalisty nebyla nouze. Fotbal byl zpočátku zábavou spíše chudých, chlapcům pomáhaly v začátcích matky či ochotné sestry, které jim spíchly základní dres a trenky. Základ hrál v kopačkách, náhradníci si vystačili s teniskami. Finančně mužstvům vypomáhali mecenáši, dnes by se dalo říci sponzoři. Za 12 zlatek měsíčně chod družstva po technické a policejní stránce zřizoval „klubový sluha“ – dnes nazývaný správce.

Založení SK Slavia Praha

Roku 1889 se rozpadl Akademický čtenářský kroužek - tehdy nejvýznamnější studentská organizace. Místo něj chtěli studenti využívat již exitující spolek, a tak zvolili Literární a řečnický spolek Slavie (vznikl roku 1869), který měl sdružovat a rozvíjet povědomí o slovanských jazycích, což velmi zajímalo nejen Prahu, ale i Vídeň (a zvláště ve Vídni, jakožto centru tehdejší říše Rakouska-Uherska, se toto počínání nelíbilo, protože se báli rozpadu císařství). Roku 1892 chtěli především studenti medicíny vyzkoušet moderní cyklistiku a tak vznikl sportovní studentský klub. I přes prvotní nesouhlas vzniká vedle řečnického spolku i ACOS Akademický cyklistický odbor Slavie. Roku 1895 se pak osamostatňuje Sportovní klub Slavia a chce se zabývat nejen cyklistikou, ale i sporty jako je jízda na bruslích, ski, veslařství, football, lawn-tennis, crocket, šerm či box.

Založení AC Sparta Praha

Na počátku založení klubu Sparta Praha stálo rozhodnutí, že se skupina atletických příznivců rozhodla oprostit od veškerých spolků pěstujících cyklistiku a veslování. Proto byl roku 1891 ustanoven Athletic Club Praha. Roku 1893 se názory členů rozcházely, a tak vznikl klub AC Královské Vinohrady, a následně roku 1894 vznikl název, který bude již více známý, a to AC Sparta. Roku 1895 klub vyvěsil výzvu, že bude klubem všesportovním a bude pořádat především míčové anglické sporty. Na plakátech nebyl sport určen výlučně pro pány, ale pro všechny gentlemany i dámy. Kromě fotbalu však o další anglické sporty nebyl zájem, a tak se AC Sparta stává po počátečním tápání pouze fotbalovým klubem.

Vzájemné zápasy kluby brzy omrzely a zde nastala hlavní otázka, kdo jest celkově nejlepším celkem. Vznikly tak první soutěže o body. První zárodek fotbalové ligy tedy datujeme k roku 1896, kdy syn lékárníka Josef Rössler vypsal první „Národní zápas mužstev kopaný míč cvičících“.

Vznik rivality Sparty a Slavie

Zrod neodmyslitelné rivality Sparty a Slavie přičítáme hned k prvnímu vzájemnému derby, které se odehrávalo v první lize 4 klubů. Výše zmíněný Josef Rössler, milovník stylu fair-play a gentleman, po utkání zpětně neuznal vítězný gól fotbalové Spartě, načež AC Sparta opustila ligu a s ní i AC Praha. Neuznaným gólem vznikla oboustranná averze mezi Spartou a Slavií, i tak ale oba týmy nadále pracovaly společně na rozvoji českého fotbalu. Právě díky vzájemné spolupráci pražských 'S', AC Praha a ČFK Kickers se dál český fotbal rozvíjel. Došlo k vytvoření unie sdružující fotbalisty, k vydání pravidel fotbalu v češtině a do Vídně byl zaslán dopis, aby byl fotbal na školách povolen, nikoli potlačován.

K další nenávisti moc nepomohlo anonymní udavačství, které způsobilo to, že mnoho hráčů Slavie bylo nahlášeno, že se zúčastňovalo veřejného závodění. Na toto udání se dostavili profesoři gymnázií na hřiště a zakázali studentům účast na utkáních. Nikdy nebylo udávání dokázáno sparťanskému táboru, ale rivalitu mezi kluby to jistojistě jen prohloubilo.  

Z počátku vzájemné rivality byla lepším týmem spíše Slavie, o čemž svědčí i odmítnutí zápasů ze strany Sparty. Po přelomu století naopak nabírala na síle Sparta, ale i když byla jako jediná konkurenceschopná se zahraničními kluby (sehrála zápasy i s anglickým Tottenhamem a Evertonem), toto počínání dostalo Spartu až do konkurzu, protože mezinárodní zápasy stály nemalé finance. V roce 1906 měla Sparta dluhy okolo 25 tisíc korun a nejen funkcionáři, ale i fotbalisti se z klubu rozutekli - někteří s fotbalem skončili, jiní se vrátili do Slavie. Když však přišlo na to, že by se klub měl rozpustit, ukázala se ta pravá sparťanská srdce. Za pomoci fanoušků a hlavně díky záruce architekta Rudolfa Schindlera celým jeho majetkem klub nezanikl. Toto zaváhání převedla ve svůj prospěch Slavia, která mezitím získala na poli českého fotbalu výsadní postavení, a to nejen na úrovni sportovní, ale i diplomatické. Na začátku éry pražských velkoklubů až do roku 1911 dominovala spíše Slavie, až na krátké období Sparty, ve kterém se účastnila i mezinárodních zápasů. Od založení klubů až do roku 1918 vyhrála vzájemné zápasy 9x Slavia, 8x Sparta a 3x se týmy rozešly smírně.