Trenérská sinusoida v Chelsea
Nedávno tu bylo psáno, že na Kopačáku začne vycházet více článků. K projektu se přidali zajímaví lidé, kteří se budou starat právě o články. Na webu se musí ještě některé věci udělat, ale pro ukázku tu máme příspěvek od Hanise Podmola, který byl na naší facebookové stránce zveřejněn ve středu. Byl psán ještě před odchodem Conteho, tak pro to mějte pochopení i přesto, že jej autor na některých místech pozměnil, aby odpovídal aktuálnímu dění. Věříme, že se vám články budou líbit :)
Když José Mourinho opouštěl Chelsea po neúspěšné sezóně 15/16, hodně lidí si říkalo, že tento odchod byl nutný. Objevovaly se navíc velmi znepokojující informace o tom, že odchod charismatického Portugalce ziniciovaly i některé hvězdy v týmu Blues. Po tomto vyhazovu se kormidla ujal italský manažer Antonio Conte, který do té doby slavil úspěchy na Apeninském poloostrově.
Uběhly dvě sezony a opakuje se naprosto totožná situace. Prakticky celou sezonu se spekulovalo o Italovu odchodu ze západní části Londýna. I když si ve svém prvním ročníku novým herním stylem v podobě formace 3-4-3 podmanil celé Ostrovy a získal s Chelsea titul, v té druhé byly výkony jeho týmu bezzubé a celkově londýnský tým nestačil na své rivaly v boji o titul. V právě uplynulých dnech byly oficiálně oznámeny příchody z italské Neapole, když vedle trenéra Sarriho přichází také Jorginho.
Všechny tyto události mě ale donutily k zamyšlení, proč se v tak krátkém časovém sledu situace s odvoláním trenéra opakovala téměř s totožným scénářem.
Osobně jsem byl příchodem Conteho velmi nadšen, protože jsem věřil, že by v Chelsea mohl vybudovat něco podobného jako v Turíně. Jeho emotivní vystupování během zápasů, velmi dobrá týmová soudržnost společně s výborným citem pro střídání mi velmi imponovali. Měl jsem s ním taky velmi pozitivní osobní zkušenost před přípravným zápasem v Rakousku, kdy si se všemi fanoušky podal ruku a mi, jako jedinému se zápisníkem, se i podepsal.
Ale zpět k věci, která pojí Mourinha i Conteho. Jako největší problém vidím bezpochyby neochotu vedení Chelsea posílit po mistrovské sezóně. Ne nadarmo se říká, že obhájit titul je mnohem náročnější, než jej získat poprvé. To oba trenéři bezpochyby věděli a také skrze média tlačili na své nadřízené, aby byl stávající kádr doplněn.
Nemůžu přesně říct, co za tím stálo, ale jako na člověka z venku to na mě působilo jako naprostý propad vedení klubu pocitu uspokojení. Nechápu, jak mohlo opakovaně odmítnout poskytnout trenérům adekvátní posily, které by přispěly k vytvoření potřebné konkurence. Ono je totiž celkem kontraproduktivní mít ty nejvyšší ambice a přesto nepodnikat kroky, jež by vedly k jejich splnění.
Nevím, jakým jiným termínem bych to měl nazvat jinak než jako amatérismus těch nejvyšších představitelů v Chelsea Football Club. K tomu bych ještě přidal aspekt, který mě také velmi znepokojil. A tím byla ignorace všech spekulací, a to zejména v Conteho případě. Jak je možné, že i když váš vlastní trenér musí denně čelit otázkám ohledně budoucnosti, nevydá klub žádné prohlášení, že stojí za jeho prací a odchod není na místě.
Celé to na mě působilo tak, že se vedení urazilo za kritiku, kterou si Antonio několikrát dovolil, protože už mu nic jiného nezbývalo. Je ale jasné, že takovým způsobem nemůže fungovat klub, který chce být na té nejvyšší úrovni a proto si, leč jsem věrným fanouškem právě modrého klubu, myslím, že to je ten důvod, proč se Chelsea stále nevyrovná organizacím, jako jsou Real Madrid, Bayern nebo také Manchester United.
Odchod Coteho zasáhl velkou spoustu fanoušků The Blues, kteří v něm viděli spasitele. Antoniovi přeji klub, ze kterého ucítí podporu a bude mít prostor na to, aby mohl převést do praxe své myšlenky. I přes velmi znepokojující sezónu si totiž myslím, že jde stále o jednoho z TOP manažerů na světě.
Autor: Hanis Podmol
