Kopačák

Je tomu přesně týden, co jsme s kamarády navštívili první hrací den mnichovského AUDI Cupu. Po odpoledni stráveném v olympijském parku jsme se kolem čtvrté hodiny pomalu vydali do Allianz Areny, kde na nás čekala utkání Realu Madrid s Tottenhamem a domácího Bayernu s Fenerbahce.

Už dlouhou cestou ke stadionu nás zaujaly četné skupiny fanoušků v dresu Fenerbahce. Pochopitelně vím, že v Německu je relativně hodně lidí s tureckými předky či přímo přistěhovalců, ale přeci jen bych nečekal, že jich v přátelském turnaji tolik přijde podpořit právě Fenerbahce.

Již jednou jsem v Allianz Aréně byl a musím zmínit, že jsem si z ní domů odvezl rozporuplné pocity. Bylo to loni v létě na přátelském utkání Bayernu proti mému oblíbenému Manchesteru United. Fotbal to byl tehdy otřesný, United bohužel neměli žádný zájem hrát, vzali to spíš jako povinnost než příležitost něco zkusit (ostatně jako ve většině zápasech loňské přípravy, podle toho to pak taky vypadalo v sezóně…) a pokud si dobře pamatuji, tak ani nevystřelili na bránu. Do toho byly problémy s Allianz kartou, se kterou se na stadionu platí, na které jsme neměli v jednu chvíli dostatek peněz a jejím dobitím jsme ztratili dobrých 10 minut abychom pak zjistili, že již v poločase došlo jídlo. Celkově to byl pěkný výlet, bylo super vidět špičkové hráče i krásný moderní stadion, ale fotbal byl otřesný a organizace špatná.

Letos mě potěšilo, že bylo možné platit běžnou kartou. Už žádné problémy s kreditem na kartě, už žádné čekání na vyřízení karty a po zápase s jejím vrácením (tohle loni zabralo celkem půl hodiny). Pro fanouška, který stadion nenavštěvuje pravidelně určitě velké plus a úleva od zbytečného zdržení. Také fronty postupovaly rychleji, bylo k dostání jídlo, už zbývalo “jen” vidět dobrý fotbal. A to se povedlo! Ale pojďme postupně...

Před úvodním zápasem si diváci mohli užít pěkně připravený ceremoniál. Nic honosného, ale přesto pro přátelský turnaj to bylo něco příjemného na pohled. Po zhruba sedmiminutovém představení již stály na hřišti sestavy Realu Madrid a Tottenhamu.

Samotný zápas se mi líbil. Herně lepší mi přišel po většinu času Tottenham, který dle mého názoru pojal celý zápas trochu zodpovědněji. Líbila se mi třeba práce Harryho Kanea, který nakonec vstřelil jedinou branku zápasu, ale dobře hráli i jiní. Na straně Realu jsem celkem sledoval výkon stoperské dvojice a trochu mě překvapilo, že zatímco Ramos působil velmi jistě, Varane občas až nečekaně při bránění propadal. Bavil mě Marcelo, který se i v obtížných situacích snažil najít fotbalové řešení. Nejvíce bych v celém zápase vyzdvihl výkon Keylora Navase, který chytil pár velkých šancí a ukázal, že je co se reflexu na čáře týče jeden z nejlepších brankářů světa. Naopak nejvíce mě zklamal Eden Hazard, kterému se utkání moc nepovedlo. Jednou zazdil solidně se rozvíjející atak špatnou přihrávkou, po níž se Spurs dostali do protiútoku, pak také právě jeho velmi obtížná přihrávka na Marcela předcházela jedinému gólu. Drahá letní posila tam měla asi i dvě lepší chvíle, celkově však byla oproti mému očekávání až příliš málo u míče a až moc kazila.

Chvíli po skončení zápasu bylo jasně poznat, s jakým účelem na stadion dorazili fanoušci v dresu Fenerbahce. Stačilo, aby se šli na hrací plochu rozcvičovat brankáři mnichovského celku a hned bylo slyšet hlasité bučení doprovázené neslušnými gesty. Jejich kolegy na druhé straně naopak vítal potlesk.

V podobném duchu začal také po repetici ceremoniálu samotný zápas. Hráči Bayernu rozehrávali a stadion bučel až do chvíle, kdy se podařilo Turkům získat míč do svého držení, to se náhle bučení přeměnilo v povzbuzování. Těžko něco takového čekat v přátelském zápase, v němž prakticky o moc nejde. Navíc, i když v hledišti bylo vidět celkem dost žlutočerných dresů, bych nečekal, že bučení bude tak výrazné. Těžko se představuje, jaký hukot musí být při největších tureckých derby. Ale zpět k zápasu. Hráči Fenerbahce se sice chvíli snažili, krok s Bayernem ale držet nedokázali. Podpora jejich fanoušků ubírala na hlasitosti a když se domácí tým konečně prosadil, halou mohl projít radostný zvuk oslavující vstřelený gól Bayernu. O pár minut později Bayern vedl již o 3 branky a příznivci Fenerbahce již v porovnání se začátkem utkání nebyli téměř slyšet. V poločase Bayern vedl 5:0 a bylo hotovo. Trochu jsem se obával, aby zbytek zápasu domácí nevypustili, ale i když bylo znát, že je rozhodnuto, hrál se i ve druhém dějství dobrý fotbal, který nakonec skončil výsledkem 6:1. Těžko vyzdvihovat nějakého hráče, dobrý výkon předvedli skoro všichni na straně Bayernu, líbila se mi ale třeba práce Lewandowskiho, který i bez vstřeleného gólu zvládl ukázat své obrovské kvality.

Druhý můj výlet do Allianz Areny tak dopadl o poznání lépe než ten loňský. Zajímavý mohl být i druhý hrací den, v němž byl k vidění gólový zápas mezi Realem Madrid a Fenerbahce (5:3), ale také finálové penaltové drama, ve kterém byl po remíze 2:2 úspěšnější Tottenham. Těžko říct, který den mohl být pro fanouška lepší. Já jsem třeba rád, že při naší návštěvě kluby nastoupily v silnějších sestavách a my si tak mohli déle užít hráče jako Lewandowski, Müller, Modrić nebo třeba Kane. Napínavý závěr turnaje určitě měl také něco do sebe, i proto věřím, že si návštěvu AUDI Cupu užili fanoušci v obou dnech.

Věřím, že se ještě někdy do Allianz Areny podívám, letos jsem si to užil a zrovna AUDI Cup je dobrou příležitostí, jak za slušnou cenu vidět v jednom dni 4 velmi dobré týmy.

A co vy? Na turnaj dorazilo hodně českých a slovenských fotbalových fanoušků, tak mě zajímá, zda jste třeba právě vy nebyli mezi nimi nebo zda třeba sami uvažujete, že Allianz Arenu v budoucnu navštívíte :)