Kopačák

Hertha BSC

Dodi Lukebakio

Berlínská Hertha po letech balancování na hraně sestupu i pravidla 50+1 konečně spadla do druhé ligy. Poslední tým letošního ročníku Bundesligy ale zároveň skrývá zřejmě nejlepšího hráče na tomto listu. Dodiho Lukebakia ostatně jednou v rozhovoru označil jeho někdejší spoluhráč Vladimír Darida za toho individuálně nejtalentovanějšího hráče, se kterým v Herthě kdy hrál.

Ani jeho letošních 12 gólů a 5 asistencí ale nestačilo, a tak si bude belgický reprezentant s jedním rokem na smlouvě zřejmě hledat nový klub. Ve 25 letech by se měl dočkat, respektive ke své kariéře, toho zřejmě největšího přestupu.

Jako přímočarý, levonohý pravý křídelník se Lukebakio rád zdržuje u postranní čáry. Nestydí se ale zamířit více do středu když dostane možnost, a dokonce zahraje i jako útočník. Daleko více gólový než tvůrčí hráč, s míčem se moc nepotkává. Podobně nezaujatý je v obranné fázi hry. V jiném klubu a jiné roli z něj zřejmě budoucí manažer může být schopný vytěžit více než současných 16 úspěšných přihrávek a lenivých 1,1 defenzivních akcí za zápas. Jeho silné stránky ale spočívají jinde.

S 2,5 úspěšnými driblinky za 90 minut patří mezi elitních 11 % v Evropě. Bezmála dvakrát každé utkání doběhne s míčem u nohy do pokutového území soupeře a 2,2krát za zápas se přimotá k vyhranému faulu. Vesměs tedy stereotypní, rychlý a technicky zdatný gólový křídelník, ale také ten, tak říkajíc, luxury player, který sice umí udělat v momentu rozdíl, ale jinak se příliš neangažuje.

Takového hráče by určitě mohl ocenit nějaký tým z nižších pater, co hodně brání a spoléhá individuální brilanci v protiútoku… enter Sean Dyche a jeho Everton. Se zaručenou záchranou v Premier League bude potřeba udělat to nezbytné minimum, aby se stejný cíl podařilo naplnit také za rok. Gólový útočník by se při zraněních DCL a trápení v koncovce Neala Maupeye hodil. Lukebakio zahraje vpravo i v útočné dvojici a Demirai Gray by potom nebyl jediný rychlík schopný tyranizovat vytažené obrany soupeře.

I pokud by si Lukebanio myslel na lepší adresy, než je záchranářský souboj v Premier League, může najít zajímavé destinace. Monaco je po Montpellier druhý nejvíce přímočaře hrající tým Ligue 1, zatímco AC Milan nevyřešil trápení na pravém křídle akvizicí Charlese De Ketelaere.

Ve prospěch Lukebakia mluví i fakt, že jako hráč ze sestupujícího týmu s jedním rokem na smlouvě by nebyl nad finanční možnosti nejednoho klubu. Ve srovnání rizika a přínosu tak může vyjít zaujatým skatům hodně vysoko.

Schalke 04

Rodrigo Zalazar

Těžko hledat koho koupit ze Schalke. Tým je plný třicátníků, odkopnutých hraček a nově příchozích nebo hostujících hráčů. Někdy všechno dohromady. Zájem je o Alexe Krále. Pokukovat po českém záložníkovi má Union Berlin a Borussia Mönchengladbach. Sám ale není kmenovým hráčem die Königsblauen.

Vybral jsem proto jeden surový talent, který je možné zbrousit v líbivou desítku. Rodrigo Zalazar, hráč s šesti asistencemi na kontě, je jedním z těch, kdo se stali kmenovými hráči Schalke04 teprve v létě. Z Frankfurtu však přestoupil po předchozím hostování a neochota podstoupit další sezónu ve druhé lize by mohla po dvou letech vést ke stěhování.

Samotný Frankfurt, který jej v létě nechal za €1,5 mil odejít, by mohl ocenit jeho služby. Očekává se další přestavba útoku. S odchodem Daichiho Kamady a přibývajícími léty Maria Götzeho by mohl chtít nástupce Olivera Glasnera rozložit zátěž, který by padla na 19letého Paxtena Aaronsona.

Zalazar se nestydí pokrývat svým radiem celé hřiště, je všestranný, pracovitý a s míčem rád kouzlí. Ať je to driblink nebo střela, uruguayský talent má potenciál být ten pomyslný x-factor. S limitovaným prostorem na míči také ukázal, že umí vykouzlit hodně z mála. Ač na druhou stranu, bylo by potřeba pečlivě vážit, jestli zvládne přechod do více dominantního systému. Zvlášť, když značná porce jeho přínosu byla dosud ze standardních situací.

Dle jeho profilu by v Německu mohl zapadnout třeba do Gladbachu. Tomu stárne linie za hrotovým útočníkem. V úvahu by připadal také Kolín. Pokud tedy effzeh odvrátí přestupové embargo. Oba týmy herně balancují mezi kontrolou míče a přímočarým, defenzivnějším fotbalem. S vrháním se do soubojů a sbíráním druhých balónů má Zalazar zkušenosti a přestup do Porýní by byl dobrou zkouškou toho, co dovede, když dostane více času na míči.

Po vojně v podobě záchranářských bojů pod velením Thomase Reiße bych se nestyděl 23letého záložníka směřovat do více houževnatých týmů Premier League. Nabízí se West Ham jako mladší alternativa za všechny ty Benrahmy, Lanzini a Fornalse. Nevylučoval bych, že Zalazar dokáže chytnou v úsecích formu jako svého času Bowen, ani že by uměl zahrát z křídla. Brentford do šířky kádru k Mbeumovi, pokud se Schade posune spíše na střed, nebo Nottingham Forest, kdyby měl přijít o jednoho z dvojice Morgan Gibbs-White nebo Brennan Johnson, také nezní špatně.

Není možné zastírat, že má Zalazar hodně na čem ve své hře pracovat. Potenciálně se v něm ale skrývá velký gem. Je to jen o vůli tesat.

VfB Stuttgart

Konstantinos Mavropanos

Dobře, dobře, Stuttgart nesestupuje. Nebo, ne určitě. Čeká je baráž s třetím týmem druhé ligy. Přistupme ale na tu nepravděpodobnou myšlenku, že druholigový tým v tomto souboji pro jednou přemůže prvoligového soupeře. Kdo by potom byl zajímavý cíl ze sestupujícího kádru Stuttgartu?

Sestava je to plná talentu. Wataru Endo je zajímavý všestranný záložník, Borna Sosa budí už roky zájem a jeho kolega na druhé straně obrany, Josha Vagnoman, se letos stal německým reprezentantem. My se ale podíváme na post stopera. Tam roste velmi slibný levonohý obránce Hiroki Ito, který určitě stojí za pozornost. Nebudí ale takový zájem, jako Konstantinos Mavropanos.

25letý řecký velikán vyrostl v Německu ve skutečně kvalitního stopera. Hrající většinou na pravé straně v trojici, Mavropanos exceluje jak směrem dozadu, tak ve hře dopředu. Umí použít své centimetry a udolá 7 z 10 soupeřů ve vzdušných duelech. Se 4,5 defenzivními akcemi za 90 minut ale rozhodně nezahálí ani v pozemních soubojích.

S licencí vyvést míč dopředu je Mavropanos jedním z nejvíce hru posouvajících středních obránců v Evropě. Ať už s míčem u nohy nebo odvážnou přihrávkou dostane balón do finální třetiny nebo citelně výše do pole šestkrát za zápas. Riskantnější herní pojetí jeho pozice ale dokáže vyústit ve ztrátu míče – při driblinku nebo nepovedeným pasem.

Bývalá naděje obrany Arsenalu nechá svou přítomnost cítit i ve finální třetině. 1,5 vytvořených střeleckých příležitostí a 1,9 zakončení každé dohrané utkání vyústilo letos v pouhé dva ligové góly a jednu asistenci. Taky se ale bavíme o ročníku, kdy se Stuttgart v koncovce trápil a třeba vloni vsítil branek hned pět.

Paradoxně, právě Arsenal by možná nebyl úplně špatnou cílovou destinací. Nabízela by se role rezervovaného pravého obránce v rotaci s Benjaminem Whitem. Ten už ale své číslo 2 má v osobě Takehira Tomiyasu.

Mluví se o zájmu z Itálie v podobě Neapole. Mavropanosovi ale zjevně svědčí německá liga. Zbystřit by proto rozhodně měli týmy v Bundeslize, opírající se o tříčlennou obranu. V úvahu by připadali Frankfurt, Leverkusen, nebo Mainz. První dva zmínění budou příští rok reprezentovat ligu na evropské úrovni a musí proto připravit kádr. Zrovna Frankfurt navíc tlačí v obraně bota…