Kopačák

José Mourinho je bezesporu jeden z nejvýznamějších a nejrespektovanějších trenérů tohoto milénia. Z ikony, kterou pronásleduje úspěch, se však v posledních let stal někdo, kdo se marně snaží dostat zpět mezi trenérskou elitu...

Tohle téma vychází z posledního dílu našeho podcastu, který najdete tady.

Zkusme si Mourinhovu kariéru shrnout... Portugalský kouč si jméno udělal v Portu, se kterým dokráčel k senzačnímu vítězství Ligy mistrů. Následovala štace v Chelsea, která se pod jeho vedením probojovala na anglický trůn. Později se ujal kormidla Interu Milan, se kterým vyhrál treble, následně odešel do Realu Madrid, dále ještě jednou vedl Chelsea, štěstí pak zkoušel v Manchesteru United i Tottenhamu, od příští sezóny bude mít po sebou fotbalisty římského AS. Jeho kariéru si pak rozdělíme na období před rokem 2010 a po něm, jsou to totiž dvě naprosto odlišná období...

Mourinho před rokem 2010

Když Mourinho přišel do Chelsea, rozhodně nebyl žádným zkušeným trenérem, měl za sebou sotva pár odkoučovaných let, ale i přesto vystupoval velmi sebevědomě. Nebylo zvykem, aby trenér na sebe strhával až takovou pozornost, na Mourinhovi však bylo speciální, že svá slova dokázal přetavit v činy. Mladý trenér, který nikdy nevedl velký klub a neměl téměř zkušenosti se skládáním kádru, tak si dokázal perfektně vytipovat hráče, na kterých následně postavil pevné základy nové úspěšné Chelsea. Dělal málo chyb, uměl hráče skvěle motivovat, dokázal se připravit na téměř každého soupeře a hlavně defenzivní hru dovedl na prah dokonalosti. Proti Mourinhově skvěle organizované Chelsea bylo velmi těžké hrát.

Chelsea vyhrála dvakrát titul, pak ale přišla třetí sezóna a s ní první větší problémy. Soupeři se dokázali na Chelsea lépe připravit, ta začala ztrácet, objevovaly se zprávy o problémech uvnitř týmu, nepohoda byla znát i z vyjádření na tiskovkách... Když se pak začátek další sezóny nepovedl podle plánů Romana Abramoviče, rozhodl se s Mourinhem rozloučit. Žádná tragédie, ve fotbalovém světě se to stává a celkově se tohle angažmá rozhodně dalo hodnotit pozitivně.

Portugalec si dal pár měsíců pauzu a následně se dostal na lavičku Interu, který v první sezóně dovedl k ligovému titulu, ve druhé pak slavil treble. Inter byl skvěle poskládaný, skvěle organizovaný a takticky připravený, Mourinho byl opět uznáván celým fotbalovým světem, a to naprosto právem. Pak se ale rozhodl přijmout výzvu v podobě převzetí otěží slavného Realu Madrid. V létě 2010 tak Inter opouští a je to vlastně naposledy, co se se svým zaměstnavatelem loučí po veskrze podařeném období.

(Zdroj obrázku: The Independent)

Mourinho po roce 2010

V Realu to z počátku nebylo vůbec špatné, tým se učil chápat jeho myšlení, ale nemělo to ten správný očekávaný efekt. V jeho druhé sezóně Real sice vyhrál titul, ale už tehdy měli fanoušci problém s někdy až přílišnou herní opatrností, na kterou nebyli zvyklí. Zlom pak nastal opět ve třetí sezóně, v níž se znovu místy objevovaly zprávy o různých neshodách. Real nepřipomínal ofenzivní mašinu, ztrácel body a v sezóně 2012/2013 nic nevyhrál. Na konci ročníku se cesty rozdělily.

Po návratu do Chelsea Portugalec ve druhé sezóně dovedl tým k titulu a nechal tak ještě hlasitě promluvit své schopnosti, už tehdy však bylo zřejmé, že tohle není ten tým, který bude další roky dominovat. Defenziva sice fungovala, ale celkové herní pojetí nebylo nejpřesvědčivější a plno zápasů se vyhrálo díky skvělé střelecké formě ofenzivních jedinců, která se projevila v pravý čas. Třetí sezóna pak opět byla zlomová... Týmu to nešlo dle představ, Mourinho kopal kolem sebe a hledal problémy všude okolo. Nebylo překvapením, že mu Abramovič i napodruhé dal sbohem.

Angažmá v Manchesteru United bylo překvapivé a zasadilo ránu do srdcí fanoušků Chelsea, pro které i přes poslední nezdary stále byl hrdinou. První sezónu si již prošedivělý kouč skládal tým a hned s ním dokázal ovládnout Evropskou ligu a ligový pohár, druhou se však nikam neposunul a ve třetí byl odevzdaný a protivný Mourinho zpět. Stejně jako v předchozích případech, i tady vedení dospělo k názoru, že jim jedno z největších trenérských jmen nemá již co nabídnout.

V Tottenhamu to už byl jiný příběh. Londýnský klub doufal, že zafunguje jeho kouzlo a konečně si naplní skříň na trofeje, tahle spolupráce však nefungovala. V první polovině této sezóny vše vypadalo velmi slibně a Spurs se v jednu chvíli dokonce drželi na vrcholku tabulky, následoval však strmý pád provázený různými zprávami nedávající po předchozích zkušenostech důvěru, že by Mourinho ještě mohl celý mančaft nějak vzchopit...

(Zdroj obrázku: News18)

Proč to Mourinhovi nejde?

V téměř všech předešlých angažmá byl scénář podobný. Slušný nástup, po kterém dříve či později následoval úpadek, který byl většinou ve třetí sezóně prohlouben na neudržitelnou úroveň. Mourinho mi nikdy nedal důvod si myslet, že je to trenér, který umí pozvednout tým, kterému se pod jeho vedením přestane dařit. Pro vysvětlení nemusím chodit daleko - nikdy k tomu totiž nedošlo. Jeho přehnané sebevědomí v době nezdaru přerůstá v aroganci, což nepomáhá pohodě jak uvnitř týmu, tak ve vztahu s fanoušky. Když se přestane dařit, hledají se důvody ve hráčích, rozhodčích, doktorech, všude, vlastní motivace něco výrazně změnit na své straně však chybí.

Další věcí je způsob, kterým stále chce hrát. V dnešní době propracovaných ofenzivních systémů má ten jeho defenzivnější menší šance na výraznější úspěch. Vycházet z pevné obrany je rozhodně možným klíčem k úspěchům, nemělo by to být však tak výrazně na úkor ofenzivní fáze. Občas sice byly náznaky, že Mourinho bude hrát na jeho poměry více dopředu a občas to neslo i ovoce, ostatně Tottenham v prvních měsících tohoto ročníku hrál dobrý fotbal, ale dříve či později přišly zbytečně přetaktizované a opatrné zápasy, a to i třeba v období, kdy jeho tým hýřil ofenzivní sebedůvěrou. Jeden takový zápas pak následovaly další a blížící se nezdar byl na světě. Zatímco třeba Guardiola se takticky vyvíjel a svůj styl dokázal posouvat a z občasných nezdarů se poučit, Mourinhova hra se stávala stále méně efektivnější a stále více čitelnější, on sám pak po nezdarech dával více najevo svou rezignaci než snahu něco doopravdy změnit.

(Zdroj obrázku: TBz Journal News)

Mourinho z nějakého dlouhodobějšího hlediska rozhodně patří mezi nejlepší trenéry, těžko jej však řadit mezi ty nejlepší za jeho práci v posledních letech. Uvidíme, co ho čeká v Římě. Oproti předchozím angažmá je tohle úplně jiné z hlediska ambicí týmu, který spíš míří k účasti v Lize mistrů než k bojům o titul. AS také nemá přetékající rozpočet s jakým mohl pracovat ve větších klubech, nemá tak špičkové hráče, nejspíš bude ztrácet více bodů... Bude zajímavé sledovat, jak se s tím Mourinho popasuje, pokud se však znovu dostane do stavu odevzdanosti a i tahle etapa skončí neúspěchem, těžko se bude hledat další evropský klub, který mu dá i přes vysoký plat důvěru. AS Řím je zajímavá adresa, která mu v případě úspěchů může pomoct zpět k návratu mezi trenérskou elitu. Zda se tak stane, na to si budeme muset počkat :)

Jak Mourinha vnímáte vy? Řadíte jej stále mezi nejlepší trenéry světa? Kde vidíte příčiny jeho nezdarů? Budeme rádi, když nám dáte vědět váš názor do komentářů :)

Pokud byste si chtěli o tomto tématu poslechnout více, rozebrali jsme ho i v posledním díle našeho podcastu, který si můžete pustit třeba na YouTube, Spotify, Google podcasts či Apple podcasts :)