Kopačák

Pokud je ve světě fotbalu jedna věc, na které nechala celosvětová pandemie covidu šrámy, tak je to ekonomická situace klubů. A právě tyto šrámy se měly naplno projevit během letního přestupového období. A přesto, že se často mluvilo o tom, že kluby nebudou mít peníze a nebudou moci utrácet velké částky, máme za sebou nejdivočejší přestupové okno v historii fotbalu. Uznejte sami, kdybych vám před půl rokem řekl, že změní dres Cristiano Ronaldo, Lionel Messi a padnou další dva stomilionové přestupy, věřili byste mi? Pojďme se ale podívat na to, jak vypadaly přestupy v době covidu.

Pandemie koronaviru zanechala hluboké stopy nejen na společnosti, ale také ve světě fotbalu. Zavřené stadiony znamenaly pro mnoho (zejména těch menších) klubů utnutí hlavního zdroje financí, což se mělo zrcadlit právě na přestupovém trhu. Bylo tomu ale opravdu tak? 

Kdybych měl odpovědět ve zkratce, řeknu ano. Ale přidám k tomu velké ALE. Během letošního přestupového období totiž bylo krásně vidět, že je anglická Premier League úplně jinde, než zbytek fotbalové Evropy. A to nejen sportovně, ale hlavně ekonomicky. Není to žádná novinka. Dlouhodobě se ukazuje, že ekonomická situace týmů v Anglii je úplně jiná, než například těch v Itálii nebo Španělsku. I kluby, které jsou každoročně ohrožené sestupem, jsou schopné kupovat hráče s cenovkou přesahující 30 milionů eur, o čemž si v Elche, Reims, Augsburgu nebo Cagliari mohou nechat jen zdát. 

Vezměte si například Crystal Palace. Tým, který se každoročně pohybuje v druhé polovině tabulky a je namočen do záchranářských soubojů, letos na přestupovém trhu utratil přes 70 milionů eur. Pokud to chcete zasadit do kontextu, tolik peněz během léta za nové hráče nezaplatili ani Bayern, Real Madrid nebo Juventus. 

Případ Ronaldo 

Dlouhé týdny to vypadalo, že největší bombou přestupového okna bude odchod Lionela Messiho z Barcelony. Pak se ale náhle objevila zpráva o tom, že se jeho odvěký rival Cristiano Ronaldo loučí s italskými spoluhráči a přestupuje. Nemá cenu spekulovat, jak reálný základ měl jeho hypotetický přesun do Manchesteru City, protože legendární Portugalec se vrátil “domů” a v nové sezóně bude oblékat dres Manchesteru United. Z Ronaldova návratu na Old Trafford jsou nadšení naprosto všichni. Od vedení, přes spoluhráče, fanoušky až po sponzory. Je však tento přestup rozumný? Neměli se United soustředit na jiné hráče? A dává to všechno smysl? 

V první řadě je potřeba si uvědomit, že se zkrátka jedná o Ronalda. Všichni víme, že góly dávat bude, což předvedl hned při svém debutu proti Newcastlu. Jeho přítomnost v kabině určitě pomůže nejen talentovaným hráčům, ale i těm zkušenějším. Ronaldo do týmu přináší vítěznou mentalitu, z čehož stále poměrně mladý tým Ole Gunnara Solskjaera může jen profitovat. 

Jeho příchod dává smysl i z marketingového hlediska. Stále patří mezi nejlepší hráče světa a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že je i nejznámějším (stačí se podívat na počet followers na Instagramu). Prodeje jeho dresů od prvních hodin trhají rekordy a dokonce by jich měl být aktuálně nedostatek, protože je Adidas nestačí vyrábět. 

Nyní se ale podívejme na druhou stranu věci. Manchester United měl celkově poměrně povedené přestupové léto. Po téměř dvouletém handrkování s Dortmundem se konečně povedlo dotáhnout příchod Jadona Sancha a vedení klubu také z Realu Madrid přivedlo velezkušeného Raphaela Varana. Pravé křídlo a druhý stoper k Maguirovi byly dlouhodobě dvě pozice, kde Red Devils tlačila bota, a tak se dá říct, že lidé zodpovědní v Manchesteru za přestupy, udělali dobrou práci. Příchod Cristiana Ronalda byl pak už tak trochu bonus. 

Lze označit jednoho z nejlepších hráčů historie za “bonus”? S trochou nadsázky ano. Pokud bychom totiž uvedli jedno místo, kde United v poslední době opravdu neměli problém, byl to totiž útok. Posuďte sami - k Rashfordovi, Cavanimu, Greenwoodovi, Martialovi a nyní zraněnému Diallovi se připojili právě Ronaldo, Sancho a navrátilec z hostování Lingard. Sezóna sice bude dlouhá, ale i laik na první pohled musí vidět, že v útoku je přetlak. O to víc to vyniká v momentu, kdy každý, kdo aspoň občas sleduje zápasy Red Devils ví, že tým Ole Gunnara Solskjaera nutně potřebuje kvalitního defenzivního záložníka, protože dvojice Fred - McTominay nejednou ukázala, že má své limity. 

Abych se ale vrátil k původní myšlence. Říct, že přestup Cristiana Ronalda byl zbytečný, by bylo určitě nepřesné, protože s největší pravděpodobností to bude největší ofenzivní hrozba týmu. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že se jedná o jakýsi “přestup z luxusu”. Jde zkrátka o to, že Manchester United byl reálně jeden z pěti světových klubů, který si Ronalda mohl dovolit (a to i přesto, že stál “jen” 15 milionů eur). 

(Zdroj obrázku: News18.com)

Rozevřené nůžky světového fotbalu 

Tím se dostáváme k hlavní myšlence celého textu. Když se vrátím na začátek celého článku, kde kladu otázku, zda koronavirus ovlivnil přestupový trh, je potřeba to vnímat z větší perspektivy. Kdybychom porovnávali pouze čísla, zjistili bychom, že objem peněz, které byly investovány v průběhu tohoto léta, je nižší, než v letech minulých. Důsledkem covidu by se tedy tak mohlo zdát, že se fotbal opět přibližuje realitě běžných dní a neuvěřitelné cifry, které v něm v poslední dekádě létaly, budou minulostí. Ono tomu tak ale bohužel není. 

Když se podíváme na aktuálně nejbohatší kluby, kam asi lze zařadit oba týmy z Manchesteru, Chelsea a PSG, tak vidíme, že na jejich výdajích covid žádné šrámy nezanechal. Manchester City, Chelsea a PSG mají velice bohaté majitele, kterých se ekonomické problémy spojené s pandemií tolik nedotkly, a tak vesele mohou utrácet dál. Manchester United je zase klub, který je z marketingového hlediska tak silný, že si na tyto “luxusní” přestupy vydělá sám, a tak jej zavřené stadiony také neohrozily. 

Důsledkem ekonomické krize, kterou způsobil koronavirus tak nebude nižší objem peněz ve fotbale. Reálně to bude však znamenat, že se tyto finanční prostředky budou kumulovat ve výrazně menším počtu klubů, což bude čím dál více rozevírat nůžky mezi bohatými a chudými kluby. A ačkoliv UEFA bojovala proti vytvoření Superligy, tak chtě nechtě jedna taková vznikne, a to ta anglická, protože v ostatních koutech Evropy nebude možné finančně konkurovat klubům z Ostrovů. 

Řešení této krize 

Jedno takové řešení vlastně existuje. Jeho výklad je však dosti pochybný. Pokud chceme předejít takové koncentraci superhvězd jen v pár evropských týmech, bude potřeba začít důsledněji dodržovat pravidla finanční fair play. Dobrou ukázkou nám bylo letos také fungování pravidel španělské La Ligy, kdy Barcelona kvůli finančním problémům a životu na dluh, přišla o Lionela Messiho. 

Asi těžko lze očekávat, že se v evropském fotbalu dožijeme podobných pravidel, jako jsou například u amerických sportů. Platové stropy a podobná nařízení by byla jen velice těžko aplikovatelná. Pokud ale budeme chtít zachovat aktuální atraktivitu fotbalu, nějaká změna pravidel bude nevyhnutelná .