Kopačák

Odkoučovat první zápas proti svému bývalému týmu a dát mu trojku? Tento sen asi každého vyhozeného kouče si užil v realitě Marco Rose. Nejen o tom, ale třeba i o body ztrácejícím Bayernu či nečekaných lídrech statistik si počtete v dalším díle bundesligového newsletteru, který vzniká v rámci spolupráce s projektem ZaKopaná.

Co týden přinesl?

Marco Rose vrací úder

Odbýt si debut proti svému bývalému klubu, který vás před nedávnem propustil, to je skvělá příležitost pro každého managera, jak se předcházejícímu zaměstnavateli odplatit. A přesně takovou možnost dostal Marco Rose, nový kouč RB Leipzig.

Ten navíc může cítit díky vysoké a jednoznačné výhře 3:0 o to větší satisfakci, jelikož by neměl problém obhájit si argument, že jeho vyhození nebylo úplně férové, a že od začátku byl v BVB tak nějak na odstřel, jelikož se nad ním, ještě, než do Dortmundu vůbec přišel, houpala gilotina v osobě Edina Terziće.

Ten byl na špatném konci tohoto výsledku a vedení Borussie si teď může lámat hlavu, jestli udělali dobře. Forma BVB totiž pod Terzićem významně kolísá, a i když někdy dokáží vyhrát obtížné zápasy, kdy se trápí, 1:0 a urvat všechny tři body, jindy se v závěru sesypou jako proti Brémám a ztratí pohodlně vyhraný zápas. Jejich výkony stabilizovalo uvedení Saliha Özcana do základní sestavy. Ten se však o víkendu neobalil slávou a byl zaslouženě střídán po necelých 70 minutách.

Naopak Marco Rose vrací RB k základům a se vcelku prostým 4-2-3-1 dokázal zřejmě najít velmi rychle způsob, jak v prvních, velmi vytížených týdnech, po jeho příchodu dosáhnout výsledků. Vůbec příchod Marca Roseho do Lipska vrací klub k jim dobře známe filozofii sázení na trenéry s rodokmenem Red Bullu. Jestli to ponese ovoce, nebo by bylo možná lepší, aby jako první klub z tradičního čela Bundesligy zariskovali a sáhli do neprobádaných vod, uvidíme v příštích týdnech.

O čem se mluví?

Krize v Mnichově?

Tři remízy v řadě, na víc se v Bundeslize Bayern Mnichov v posledních utkáním nezmohl. Naředil to ale relativně přesvědčivými výhrami v Lize Mistrů i DFB-Pokal, a tak rozsah této krize možná mnohým uniká. Pravdou ale je, že to na Säbener Straße vře.

Ono vření je možná i trochu příčinou této jednobodové epizody. Nagelsmann čelí tlaku řady hráčů, kteří si chtějí sáhnout na více herních minut. Leon Goretzka, který se vrátil po zranění a je jednou z vůdčích osobností týmu, se s výkony Marcela Sabitzera a rovnováhy, kterou jeho přítomnost dodává záloze Bayernu, i přes působivé náznaky při příležitostech, které dostal Ryan Gravenberch, rozhodně nemá místo jisté. To se mu krátce před mistrovstvím světa nepozdává a za oponou vyvíjí na kouče tlak. Ten je podpořený nejen jeho funkcí v ‚hráčské radě‘, ale také smlouvou, která má jeho důležitost reflektovat.

Více času se má domáhat vícero hráčů a kouč Bavorů je tudíž nucen rotovat sestavou možná víc, než by se mu takto z úvodu chtělo.

Zároveň lehce pozměnil formaci, kdy upustil od oné původní 4-2-2-2 a zkouší nyní spíše variaci 4-2-3-1. To vše jde ruku v ruce s tím, zdá se, že bundesligové týmy našli recept, jak na Nagelsmannovo Bayern hrát. Posadit obranu hlouběji, zahustit střed pole, nechat Bayern kontrolovat míč v křídelních prostorech a zkoušet centry na menší útočníky a čekat na své příležitosti. Se sebevědomím, podpořeným výsledky, kterých dosáhli předešlí soupeři Bayernu, se navíc i do Allianz Areny jezdí tak nějak líp.

Samozřejmě se nemůžeme po každém takovém zápase vyhnout poznámkám, že Bayernu chybí tradiční hrotový útočník. Jestli je ale na něco útok, složený z různé kombinace formace Mané, Sané, Coman, Gnabry, Musiala, Müller a Tel, stavěný, tak jsou to zápasy Ligy Mistrů. Možná, třeba i díky absenci nějakého Thiaga v záloze, nedokážou tak dobře rozebrat hlouběji v poli zakopané obrany. Pro týmy, které se proti Bayernu rozhodnou hrát ofenzivní fotbal, třeba i s důrazem na kontrolu hry, je tahle kombinace a to, co dokáží, smrtící.

A Liga Mistrů je soutěž, na kterou Bayern, včetně jejich fanoušků, upínají zrak. Pokud nám to k tomu nabídne soutěživou špičku Bundesligy, jenom dobře.

Příběh z nižších pater

Nečekaní leadeři

Na úvod by se hodilo zmínit, že druhým vyhozeným trenérem ročníku je Thomas Reis z Bochumi, kterému se stala osudnou prohra se Schalke a prozatím vede tým ‚caretaker‘ Heiko Butscher.

Pozastavil bych se ale u nejlepších střelců a nejlepšího tvůrce ročníku. Nejvíce branek na kontě mají totiž, pro mnohé překvapivě, Sheraldo Becker & Niclas Füllkrug. Každý se zatím prosadil pětkrát. Favorité jako Nkunku nebo Musiala mají při svém jméně čtyři vstřelené góly, Mané tři.

Tahouni Unionu Berlin (Becker) a Werderu Brémy (Füllkrug) jsou tak v této konstelaci příjemnou změnou a já jim můžu jen přát, ať jim forma vydrží. Čímž se dostávám k pokročilejším statistikám. Becker je totiž ‚nejefektivnějším‘ střelcem ligy. Podle oficiálního poskytovatele statistik pro Bundesligu, aws, si připsal o 3,8 více branek, než mu xG přisuzuje. Na dvacetigólovou sezónu bych to tedy úplně neviděl.

Zato Niclas Füllkrug má mezi svými skutečnými góly a xG podle aws jen jednobrankový rozdíl a skutečně má tak nakročeno zúčastnit se honu na ‚die Torjägerkanone‘. Kdo by to byl před sezónou řekl.

Nejlepším tvůrcem ligy pak také není žádný Marco Reus (2) ani Thomas Müller (2), ale letní posila Eintrachtu Frankfurt Randal Kolo Muani. Je to tím zajímavější, že Muani je typologicky hrotový útočník, a i když nastoupil už dvakrát i na křídle, všechny čtyři jeho asistence přišly, když hrál na své tradiční devítce. Tohohle 23-letého Francouze se určitě vyplatí sledovat.

Česká hlídka

Lepší… někde

Když přejdeme Alexe Krále, který znovu strávil celých 90 minut na lavičce a Tomáše Koubka, který se ani na tu lavičku opět nedostal, můžeme s nadějí sledovat třeba Pavla Kadeřábka.

Ten odehrál na pravé straně za Hoffenheim celý zápas, a dokonce si v nastaveném čase připsal gól. O to je to lepší, že Angelino, který spadnul pro tento zápas na lavičku, přišel na trávník namísto Roberta Skova, třetího z krajních hráčů klubu.

0d začátku naskočili i Patrik Schick a Adam Hložek. K remíze s Herthou přispěl Schick jedním gólem. Hložek zase hrál v základní sestavě po boku Calluma Hudsona-Odoie, na pozici pod hrotem. Odehrál něco přes hodinu, ale jeho náhradník Amiri si o víc minut v příštích týdnech neřekl.

Na druhé straně téhož střetnutí stál Vladimír Darida. Naskočil v 90. minutě, ale je zase fajn vědět, že si ho po několika utkáních trenér vůbec všimnul.

Pozitivní atmosféru kazí akorát zranění Jiřího Pavlenky. Ten střídal už po půl hodině a rozsah jeho zranění je ve chvíli, kdy tenhle přehled sepisuji, neznámý. Byl ale následně povolán do české reprezentace, tak to snad nebude nic vážného.

Na co se naladit

Revierderby

Po roční pauze je zpátky největší zápas v německém fotbale, střetnutí Borussie Dortmund se Schalke 04, Revierderby. Nějakým způsobem vedení ligy uvážilo, že tento duel nebude ‚topspiel‘ s pozdním výkopem – což je zajímavé v souvislosti, že ‚původní Revierderby‘ mezi Schalke a Bochumí minulý týden ‚topspiel‘ byl; a hrát se bude už v sobotu v 15:30.

I když Schalke letos hraje dost zřejmě o záchranu a BVB minimálně o Ligu Mistrů, tyto duely jsou vždy něčím speciální. Atmosféra na Signal Iduna Park bude hrát ve prospěch domácího Dortmundu, a zatímco nezaujatí fanoušci budou vděčně nasávat chorály u ochozů, hráči Schalke se budou snažit vylepšit svůj historický rekord proti svému rivalovi.

Za posledních deset let drží BVB z 21 střetnutí ve všech soutěžích devět výher proti šesti Schalke. Zbylých šest utkání skončilo remízou. Ne vždy to však bylo nezáživných 0:0. Často a rádi si připomínáme napínavé utkání z ročníku 17/18, které skončilo 4:4, ačkoliv BVB v poločase vedla 4:0.

Uvidíme, jestli se sobotní duel svou dramatičností alespoň přiblíží tomuto thrilleru, ale určitě bych si to nenechal ujít.

Newsletter vznikl v rámci spolupráce se zajímavým projektem ZaKopaná, který můžete sledovat na Facebooku, Instagramu nebo webu, kde vycházejí podobně zajímavé články :-)