Kopačák

Když na začátku sezony 2016/17 přebíral muž ze severu Čech opavský SFC, byl pro většinu místních fanoušků velkou neznámou. V té době se o něm psalo pouze jako o „bratranci Tomáše Skuhravého“, který krátký čas vedl Jablonec, se kterým tak trochu náhodou vyhrál český pohár. Velmi málo se tedy o tomto bývalém mládežnickém reprezentantovi vědělo a ještě méně se očekávalo. Tým měl za sebou vlažnou předchozí sezonu a boj o postup do nejvyšší soutěže očekávali jen ti nejzarytější příznivci.

Sezona 16/17 se však naprosto vymkla zaběhnutým opavským standardům a fotbalový život v Opavě dostal nový impuls. Nastálá situace se zdála být jako z Říše snů a na stadionu v Městských sadech najednou všechno klapalo jako už dávno ne. Co se dělo v následujících dvou sezonách jistě aspoň krajně tušíte, ať už jde o cestu týmu MOL Cupem v sezoně první či o získání ligové příslušnosti v té druhé.

Mužstvo hrálo moderní útočný fotbal, střílelo góly a na tribuny chodilo postupně více a více lidí. Ve druhé polovině minulé sezony dokonce návštěvností Opava převyšovala většinu prvoligových klubů a celé město najednou žilo fotbalem – všechny tyto události však mají jednu společnou hybnou sílu, kterou byl právě Roman Skuhravý.

Ten si naprosto získal srdce fanoušků i samotných hráčů a nebylo zápasu, aby se na malebném stadionu nevyvolávalo jeho jméno. Svými prohlášeními bez servítek do médií, chováním při zápase, ale také nebojácností opřít se do vlastních fanoušků dokázal všechny sjednotit a naučil je věřit a táhnout za jeden provaz. Na druhou stranu byl při osobních setkáních vždy přátelský a nikdy jsem ho neviděl neochotného. Nebál bych se dokonce konstatovat, že vytvořil kult osobnosti, protože pro velkou většinu příznivců byl za Boha. Když připočtu ještě fakt, že několikrát prohlašoval, jak se těší z důvěry vedení a je zastáncem dlouhodobé trenérské práce, bylo pro opavského fanouška naprosto nemožné vůbec přemýšlet o tom, že by v blízké době mohlo dojít k výměně na trenérském křesle.

Jenže minulý týden přišla hodně špatná zpráva pro fanoušky SFC a věřím, že několika z nich se dokonce zastavilo srdce a ukápla slzička. Ani s přihlédnutím ke špatnému vstupu do sezony nic nenasvědčovalo odvolání trenéra, a když po vyhraném „domácím“ zápase s Jabloncem přišlo prohlášení, že kdyby mužstvo prohrálo, tak by Skuhravý skončil, nemohl snad nikdo předpovídat takový sled událostí, který nastal uprostřed týdne.

Ve středu se na oficiálním klubovém webu objevila zpráva, že trenér Roman Skuhravý z rodinných důvodů končí na postu trenéra SFC Opava. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a fanoušci se modlili, ať jde o Kazmův dlouho očekávaný žert. V prohlášení stálo, že měl trenér s vedením klubu džentlmenskou dohodu o možnosti ukončení angažmá právě z rodinných důvodů. Několikrát totiž v rozhovorech sám Skuhravý přiznal, že situace pro jeho rodinu není vůbec jednoduchá a do Jablonce stíhal dojíždět jen velmi zřídka. Sám jsem si musel tu zprávu přečíst vícekrát, protože jsem tomu poprvé nechtěl věřit. Asi jako většině opavských příznivců jsem nevěřil oficiálnímu důvodu odstoupení a v hlavě se mi začala rodit teorie, co za odchodem stojí doopravdy.

 O Slezském FC je známo, že majoritním vlastníkem je město Opava, tedy ne žádný soukromý majitel. S tím také souvisí omezené finanční prostředky, a ač se vedení města snaží podporovat fotbal ze všech sil, opozice čeká na každou chybu, která by mohla znamenat start politického převratu na radnici. Proto je financování značně komplikované a z mého pohledu je dlouhodobě nemožné hradit chod prvoligového klubu z městského rozpočtu. Neznám sice přesné detaily smlouvy, ale většina peněz jde z města Opavy na mládežnické týmy a jeho majetkem je také stadion.

Právě finance byly dle mého prvního uvážení tím pravým důvodem Skuhravého odchodu. Již od začátku letošního roku se začalo mluvit o tom, že týmu se zpožďují výplaty. V dubnu se k mně dostala informace z první ruky, že členové týmu neviděli své peníze od ledna. Když vezmu v úvahu, že většina hráčů je teprve na začátku kariéry a nemá tedy vydělané peníze z předchozích angažmá, hodně jsem obdivoval, že na hřišti na hráčích nebylo nic poznat a dále pokračovali ve své krasojízdě Fortuna národní ligou. Situace se ale údajně nelepšila a hráči údajně dodnes neviděli slibované prémie za postup mezi elitu. Podle posledních informací už je aspoň napravená situace okolo výplat, ale i tak musí být atmosféra v kabině lehce pochroumaná.

Další zvláštní událostí, která napovídá tomu, že všechno nebylo tak růžové, jak se na první pohled zdálo, bylo angažování mladého křídelního hráče Tomáše Freita. Ten před sezonou přišel jako posila s cílem zvýšení konkurence v záložní řadě. Roman Skuhravý ale o hráče neměl mít zájem, přesto se jeho příchod konal a výsledek je takový, že Freit byl pouze 2x k vidění na lavičce v ligovém zápase a trénuje jen s divizním béčkem. Tato neshoda, ale dle mého neměla zásadní vliv na konec trenéra a vztahy s vedením měl podle svých slov nadstandardní, což dokazuje také ochota mužů z vyšších míst umožnit Skuhravému bezproblémový odchod.

Ze svých mylných myšlenek o odchodu kvůli finančním problémům jsem byl vyveden zveřejněným videem, kde trenér se slzami v očích přísahá na své děti, ale na rozdíl od našeho premiéra přísaze Romana Skuhravého naprosto věřím. Myslím, že jsem nebyl jediný, koho tato výpověď přesvědčila, že za jeho odchodem stojí jen a pouze vzdálenost mezi ním a zbytkem rodiny. V komentářích pod videem byla většina komentářů povzbudivých a lidé si uvědomovali, že rodina je prostě vždy na prvním místě.

Dva dny po oznámení konce však přišla velmi nepříjemná zpráva, a to, že třiačtyřicetiletý kouč putuje do Dukly Praha. Tento přesun dává logiku, protože denní dojíždění domů logisticky umožňují právě pouze pražské kluby plus Liberec s Jabloncem. Dukla byla mým tajným favoritem na zisk Skuhravého, ale lhal bych, kdybych psal, že mě nepřekvapila rychlost jeho angažování. To ovšem netušil ani sám trenér, jenže situace nenašla pochopení u většiny opavských fanoušků, kteří ho začali nazývat herečkou, a padala obvinění, že byl s Duklou předem domluvený.

Můj názor je tedy takový, že za trenérovým koncem opravdu stály rodinné důvody, avšak finanční situace klubu jeho rozhodnutí napomohla. Jedinou chybou, která může být Skuhravému vyčítána, je načasování celé akce, což sám trenér přiznal, když prohlásil, že tyto myšlenky měl už v létě, ale byl „zaslepen“ postupem do první ligy. Angažmá s Duklou dle mého nebylo předem dohodnuto, ale načasování je více než nešťastné. Na druhou stranu otci rodiny přeci nemůže být vyčítáno, že jde vydělávat peníze. Fanoušci Opavy si nemohli myslet, že jejich (bývalý) miláček už nikdy nebude trénovat nikoho jiného. Na škodu je ale i fakt, že Dukla je přímým konkurentem Slezského v boji o sestup a jsem velice zvědavý, jak fanoušci zareagují 30. března, kdy přijede právě Dukla mezi (opavské) mrakodrapy. Za to, co Roman Skuhravý s klubem dokázal, si zaslouží velkolepé uvítání, ale neodvažuji si tipovat, zda tomu tak opravdu bude.

Fanoušci SFC jsou totiž dobrými příznivci, ale o to horšími nepřáteli.

Jedno je ale jisté. Roman Skuhravý přišel jako „bratranec toho útočníka, co hrál v Itálii“ a po dvou letech odešel jako nejlepší trenér v celé historii tohoto tradičního klubu a jeden z nejprogresivnějších trenéru v České republice.

Tak tedy díky za všechno pane trenére a hodně štěstí!