Blog: Ostravská krize pod lupou
Po třech odehraných kolech české FORTUNA:LIGY je nálada v Ostravě na míle vzdálená od stavu spokojenosti. Tamní Baník, který je pro obyvatele slezské metropole doslova náboženstvím, totiž nezačal sezonu vůbec dobře. Tým, který v minulé sezoně sahal po evropských pohárech, má na svém kontě pouhé tři body, když v malém derby krkolomně zdolal Karvinou. Pojďme si podrobně rozebrat situaci, která momentálně okolo klubu panuje.
Pryč jsou časy, kdy pod vedením legendárního Evžena Hadamczika Baník neprohrál neuvěřitelných 74 zápasů v řadě! V té době bylo až nepředstavitelné, že by hráči v modrých dresech remizovali, ba dokonce prohráli. Pokud hrálo mužstvo doma na Bazalech, vůbec se o takovém scénáři nepřemýšlelo. V té době dosahoval tým v čele s Wernerem Ličkou evropského formátu a dlouhá léta válcoval československou ligu.
O téměř čtyřicet let později musí řešit v Ostravě naprosto opačný problém. Po známých peripetiích se FC Baník Ostrava dočkal stabilizace a po odvráceném sestupu v sezoně 17/18, kdy ke kormidlu usedl Bohumil Páník, všichni doufali, že se ze slezského mančaftu opět stane postrach všech ligových soupeřů. Tak to možná po neuvěřitelném podzimu v minulé sezoně chvíli opravdu vypadalo, ale realita se naplno ukázala ve druhé části ligové sezony, kdy se tým v čele s nestárnoucí legendou Milanem Barošem propadal jak bodově, tak hlavně výkonnostně. Vždyť v samostatné tabulce jara, patřil Baník k nejhorším týmům ligy a pomyslný mrak optimismu se rychle rozplynul.
Baník Ostrava totiž doplatil na nedostatečnou šířku kádru. Již ke konci podzimu bylo jasné, že v dresu FCB chybí minimálně jeden kreativní ofenzivní hráč, což vedení vyřešilo pikantním příchodem Kuzmanoviče, který sice ihned potvrdil své kvality, ale i tak nemohli být s přestupovým obdobím v Ostravě spokojeni. Vše nakonec vyvrcholilo tím, když při posledních kolech základní části tvořili lavičku náhradníků převážně dorostenci.
Hlavní slabinou, které se v průběhu jara nepodařilo odstranit, byla produktivita a schopnost vytvářet si šance. Hráči jako Holzer, Hrubý, Diop nebo Fillo nedokázali vymyslet nic kloudného v útočné třetině hřiště, a když se k tomu přidaly časté výpadky na podzim bezchybné obrany, bylo neštěstí na světě. Již v tomto období se začínalo hovořit o možném odvolání hlavního trenéra Páníka. Jeho tradiční „Pánikovo jaro“ se stalo ustáleným slovním spojením, které se již několik let nachází ve slovníku fotbalových pojmů. Před novou sezonou bylo jasné, že vedení klubu bude muset učinit důležitá rozhodnutí vzhledem ke směřování klubu.
Majitel Brabec, který do klubu již vložil jistý obnos peněz, uvolnil nemalé finanční prostředky a v tomto přestupovém období došlo k očekávanému posílení kádru, kterého se dočkala hlavně ofenziva. Navrátilec de Azevedo, bývalý slovenský talent Lalkovič, další opavský přeběhlík Smola a hlavně vytoužený Rudolf Reiter se zapojili do předsezonní přípravy, ke které slezské mužstvo odcestovalo do nedalekého Rakouska. Stejně důležitá jako příchody nových tváří byla skutečnost, že na pozici hlavního trenéra setrval dvaašedesátiletý Páník, zvaný „Bob“.
Fanoušci Baníku, mezi nimiž by se dalo napočítat také několik oddaných fanatiků tak optimisticky vyhlíželi začátek nové sezony, kdy jejich očekávání směřovala opět k ataku pohárových příček. Nadupaná sestava, oddaní fanoušci a důvěryhodné vedení klubu, jehož hlavní tváří je bezpochyby sportovní ředitel Marek Jankulovski, dodávali naději na opravdu úspěšný ročník. Očekával se herní posun, který měl logicky přijít se zkvalitněním kádru a zdvojením postů. Zajímavým poznatkem z přípravy byla také transformace Martina Filla v obránce. Smlouvu navíc prodloužily klubové legendy Baroš a Laštůvka. Celá Ostrava se tak nemohla dočkat prvního zápasu s Libercem.
K tomu Ostravští nastoupili v základní sestavě ve formaci 4-4-2, respektive 4-4-1-1 a s posilami Smolou a Reiterem v základní sestavě. Téměř 7500 diváků však celkem překvapivě přihlíželo hře, která nenesla žádné stopy po kýženém zlepšení. Baník se sice dostal do vedení 1:0, ale po vstřelené brance došlo k útlumu. Baníku totálně vypnul střed a vymizela prakticky jakákoliv mezihra. Bezzubý Liberec se po zaváhání Fleišmana dostal k vyrovnání a v ten moment na hráče v bílých dresech spadla psychická deka. Zlepšení psychického stavu hráčů rozhodně nepomohla neproměněná penalta a ostravský zmar završila Potočného trefa z poslední minuty – 1:2.
O tom, že v týmu není něco v pořádku, svědčilo také nevybíravé chování střelce jediné branky Kuzmanoviče poté, kdy byl za nelibosti většiny fanoušků střídán. Zápasové statistiky jen potvrdily to, co viděl snad každý vnímavý fanoušek. Pouhých 292 přihrávek, z nichž bylo úspěšných 71% oproti libereckým 399 pasům s úspěšností skoro 80%, dosvědčuje výpadek středových hráčů. Jediným pozitivem, který jsem našel, byl velký přínos Smoly, který vyhrál snad každý hlavičkový souboj a přinesl tak do ofenzivní fáze nové možnosti.
Lehkou náplastí byl tříbodový zisk v bojovném derby s Karvinou, kdy se ale FCB strachovalo o výsledek do posledního hvizdu rozhodčího. V třetím kole Baník nastoupil proti Teplicím, které přijely na vítkovický stadion s pouhým bodem za remízu s Příbramí. Z předzápasových rozhovorů znělo z šatny jasné přesvědčení o tom, že v tomto zápase dojde k napravení domácího selhání proti Liberci a hráči mluvili o maximálním nasazení.
Realita však byla naprosto odlišná. Pozměněná sestava s útočnou dvojicí Baroš – Diop a Celbou na kraji obrany však obdržela gól po nedůrazu ve vlastním vápně již ve třetí minutě. Psychika hráčů utrpěla další ránu, což se projevilo na předvedeném výkonu. Naprosto neviditelný Granečný už delší dobu není schopný dlouhodobě naplňovat svůj potenciál, až příliš často chybující Procházka prohrál snad každý souboj s teplickým Vyhnalem a vrcholem byla pro mě opět naprostá invisibilita středové dvojice. Jánoš se nesmyslně stahoval pro míče do lajny a Jirásek zkazil většinu přihrávek. První kloudnou rozehrávku ze středu hřiště do kraje jsem zaznamenal až v 58. minutě!!! Nutno však podotknout, že se Baník dostával do šancí nakopávanými balóny a po ztrátách hostů, avšak ani jedna šance neskončila v brance. Ostravský zmar (opět) završila neproměněná penalta, tentokrát nesmyslně odfláknutá ostravskou modlou Barošem. Z tribun se ozýval pískot a diváci opouštěli hlediště již dlouhé minuty před koncem utkání. Za zlepšení oproti domácí blamáži s Libercem stojí 20 střeleckých pokusů a téměř 500 přihrávek na straně Baníku. Jediným světlým bodem ve skrumáži ostravské utopie byl výkon pravé strany, kde nastoupili Celba a Reiter. Ten se jako jeden z mála hráčů nebojí vyzkoušet kličku jeden na jednoho a celkově na mě působí velmi dobře. Je ale otázkou, jak dlouho bude trvat, než i jeho pohltí ostravská skepse.
Tým již dlouhodobě stagnuje a od loňského jara nejeví žádné známky zlepšení. Z týmu navíc vyzařuje naprostá psychická nepohoda, která je pro mě absolutně nepochopitelná vzhledem ke zkušenostem hráčů jako Fleišman, Fillo, Baroš či Laštůvka. Tým jakoby po obdrženém gólu naprosto propadl bezmoci a neuměl se znova odrazit k lepšímu výkonu. To už podle mého názoru stojí za uváženou, jelikož se stejná situace opakuje už více než půl roku. Bohumil Páník Baníku odvedl neskutečnou službu, ale myslím, že je ten nejlepší čas vnést do kabiny svěží vítr. Pokud Baník Ostrava neuspěje ve slezském derby, které je na programu již tento pátek, měl by být jeho osud zpečetěn. Ve prospěch zkušeného trenéra však hraje také fakt, že na trhu prakticky není žádný vhodný kandidát na jeho potenciálního nástupce.
Situace největšího slezského klubu je velice zapeklitá a bude zajímavé sledovat, jak se dále vyvine.